Úřad práce hlásí: Umět pořádně řemeslo znamená mít práci | E15.cz

Úřad práce hlásí: Umět pořádně řemeslo znamená mít práci

O řemeslníky je zájem, na většinu oborů se ale hlásí jen děti s mizerným prospěchem. Firmy mají zájem hlavně o absolventy technických oborů.

Učební obory mají budoucnost, přesto se na ně na plzeňských učilištích většinou hlásí jen odpadlíci, kteří neměli šanci přejít ze základní školy na některou ze středních škol. Vyučený zedník, elektrikář, tesař nebo klempíř mají přesto na pracovním trhu šanci uspět – i přes nápor cizinců z pracovních agentur. „Jasně, že je to konkurence. Domnívám se však, že šikovný řemeslník si práci najde, dobrého zedníka si firma prostě vezme,“ domnívá se ředitel stavebního učiliště v Borské ulici Miloslav Šteffek.

Zvlášť technické obory prodělávají i přes ekonomickou krizi boom, zaměstnavatelé si budoucí pracanty vychovávají, někdy je dokonce motivují prospěchovým stipendiem. „Otevřeli jsme všechny nabízené učební obory, dokonce jsme přidali učební obor, zabývající se informačními technologiemi, o který je velký zájem,“ hlásí zástupce ředitele elektroučiliště ve Vejprnické ulici Bohumír Sobotka. Pozitivní impuls k rozhodnutí dát syna či dceru na některý z učebních oborů dává i plzeňský úřad práce.

„Pro absolventy učebních oborů není ani v této době problém najít práci, počet zaregistrovaný na úřadu stále klesá. Loni v září tady evidováno 406 uchazečů, letos už jenom 327,“ připomíná Tomáš Moravec. Pozitivní trend ´učedníků´ je přitom výjimečný, celkově se počet uchazečů o práci na plzeňském úřadě neustále prudce zvyšuje z loňských čtyř tisíc na letošních sedm tisíc.

Šance pro ošetřovatelky

Díky menšímu počtu žáků a stále větší nabídce středních škol se na učiliště často dostávají děti, které na základce nedokázaly projít všemi třídami nebo se jim skvělo na vysvědčení několik pětek. „Vyšší nároky máme třeba u truhlářů. To je přece jenom čistší práce, navíc pod střechou, o tu je větší zájem, má vyšší prestiž. U zedníků si tolik vybírat nemůžeme,“ vysvětluje ředitel Šteffek. Specifické postavení má na trhu plzeňských učilišť Praktická škola ve Vejprnické ulici.

„My s nedostatkem žáků nebo horším výběrem nemáme problém, naše zaměření je právě na děti se speciálními vzdělávacími a zdravotními potřebami,“ říká ředitelka školy Hana Krýslová. Škola připravuje do života děti i ze sociálně slabých rodin a dětských domovů, jen čtvrtina přijatých žáků nemá žádné zdravotní potíže. Z této školy pak vycházejí budoucí zahradníci, šičky, ošetřovatelky nebo prodavači.

„Naprostá většina z nich nemá s hledáním práce problémy. Ošetřovatelky jsou stále žádány, uplatní se i zahradníci. Trochu specifické to je pouze u šiček, kde je silná konkurence velkovýroben,“ popisuje Krýslová. Uplatnění naopak nemá učební obor obuvnické práce, který už třetí rok nebyl naplněn, místo něj bude škola nabízet obor prodavačské práce.

Rodinné firmy

Téměř vymírající obory drží rodinná tradice nebo pobídky zainteresovaných firem. „Nedostatečný zájem je o klempíře, malíře nebo pokrývače. Třeba klempířský obor držíme jako jediní v kraji, a to díky příspěvku cechu klempířů a podpoře Plzeňského kraje,“ prozrazuje ředitel učiliště Šteffek. Děti přivede k řemeslu většinou příbuzný, pracující v podobném oboru. „Chtěl jsem na tento obor jít, táta podniká v klempířině. Pomáhám mu,“ říká šestnáctiletý Petr Homolka. Podobný osud má i další student prvního ročníku královského oboru na zdejším učilišti, budoucí truhlář Libor Touš.

„Dostal jsem se k tomu díky taťkovi, který má větší dílnu. Moc se mi práce se dřevem líbila a proto jsem se nemusel složitě rozhodovat,“ vysvětluje výběr oboru patnáctiletý kluk. Ředitel Šteffek dobře ví, že rada rodičů je v rozhodování nejdůležitější. „Zkušenost příbuzných je v takových situacích zásadní. Naštěstí se znovu vracejí tzv. rodinné firmy, které pomáhají některé uvadající obory zachovat,“ připomíná. Děti se často dozvědí velice zajímavé informace.

„Mně poradil tátův kamarád a strejdové. Říkali, že klempířství je potřebný obor a když budu šikovný, vydělám si i na melouchu. Zároveň se chci naučit tesařinu, která k tomu tak nějak patří,“ plánuje patnáctiletý Pavel Dževíkovský. Velké plány má i truhlářský elév Jaroslav Vaníček. „Pomáhal jsem strejdovi, zjistil jsem, že by mě to bavilo. Po vyučení bych si chtěl dodělat maturitu a otevřít vlastní dílnu,“ sní šestnáctiletý učeň.

Hýčkající firmy

Na pracovním trhu je stále málo kominíků i kovářů, naopak je velký počet kadeřnic. Zatímco u prvních se dveře netrhnou, mladé kadeřnice mají velký problém se prosadit. „Holka po vyučení nemá téměř šanci nastoupit. Většina z firem chce ženský na živnostenský list. Mladá kadeřnice nemá stálou klientelu, přitom musí platit nájem a energii. Když nemá finanční podporu z domova, má to velice složité,“ upozorňuje kadeřnice Mirka Fialová.

To v technických oborech si firmy své adepty hýčkají. „Třeba elektrikáři jsou velmi atraktivním tříletým oborem. Máme síť firem, kam učedníci chodí na část odborné praxe, v těchto firmách mohou pak zakotvit i po vyučení,“ láká Sobotka ze skvrňanského učiliště. Poslední roky si firmy učedníky vychovávají pro určitou pozici, nečekají až na vyučení. „Nabídnou mu práci, otestují si ho,“ dodává Sobotka.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!