Vážil třináct kilogramů. Měřil něco málo přes metr. Bylo mu sedm a podle brněnských kriminalistů vypadal, jako by strávil dětství v koncentračním táboře.
Případ krutě týraného Dominika otřásl předloni lidmi nejen v Brně. V jeho kauze padl začátkem letošního května zatím poslední rozsudek. Šest měsíců podmínky si vyslechla Eva Babičková. Žena, která měla trýznění Dominika coby zkušená sociální pracovnice rozpoznat. Místo toho ho ale přehlížela.
Přivýdělek k penzi
Babičková si před bezmála čtyřmi lety užívala důchodu, když jí doma zazvonil telefon. Šéf sociálky ji poprosil, aby se na pár měsíců vrátila do úřadu. Potřeboval totiž záskok za mateřskou dovolenou a svízelnou personální situaci chtěl vyřešit kvalifikovanou náhradou. Babičková se na nedostatek času nevymlouvala a s návratem mezi kolegy do práce souhlasila. V tu chvíli netušila, že kvůli své „dobrotě“ půjde o pár let později před trestní senát brněnského městského soudu.
Na sociální úřad Brno-střed přišla důchodkyně Babičková v roce 2008. Mimo jiné dostala na starosti spis s nápisem Dominik, v němž byl založený záznam dětské lékařky o chlapcově týrání. Babičková se proto vypravila do rodiny, v níž chlapec žil, ale trýznění neodhalila.
Vinu necítí
„Dominik byl sice takový drobný, ale nebylo na něm nic, co by nebylo v pořádku,“ hájila se později před soudem. A jelikož nebyla rodina jediným případem, který měla na starosti, za pár dní na něj zapomněla.
Uplynulo několik měsíců a Babičkové zavolal na úřad anonym. Neznámý člověk úřednici sdělil, že rodiče Dominika stále týrají. Jako důkaz uváděl soustavný křik a neustálý pláč dítěte. Z anonymity ale nechtěl vystoupit, a tak se Babičková do rodiny vydala znovu na kontrolu. Ani tehdy si ale ničeho zvláštního nevšimla.
„Později přišla Dominikova matka a řekla mi, že ho nezvládají. Proto jsem začala zařizovat internátní školu, ale chlapec do ní nepřijel. I potom jsem se snažila rodině pomoci, ale oni ji nepřijímali,“ vysvětlovala Babičková soudu.
Rodiče neotevírali
Časem podle ní začali Dominikovi rodiče její návštěvy ignorovat. Buď se zapírali, nebo neotevírali dveře. Kauza tak málem vyzněla do ztracena. Babičková na ni přestala myslet i z toho důvodu, že měla na stole další tři stovky spisů. Její svědomí je tedy - jak sdělila soudu - čisté.
Soudce Jaroslava Chocholu ovšem tento výrok překvapil. Stejně tak ho zaskočila výmluva Babičkové, proč do rodiny přestala pravidelně chodit a intenzivně se hochu nevěnovala. „Viděla jsem chlapce doma a usoudila jsem, že mu nejsem sympatická. Utíkal přede mnou, viděla jsem, že se mu nezdám. Nechtěla jsem ho týrat svými návštěvami,“ řekla žena.
Bolest a hladovění
Zatímco se Babičková bála, aby Dominika netýrala svou přítomností, chlapec za dveřmi bytu svých rodičů prožíval peklo.
Byl stejně jako většina dětí v jeho věku nezbedný a poněkud hyperaktivní. Rodiče ale použili tvrdých výchovných metod. Kromě facek, bití řemenem a vařečkou šokoval zkušené kriminalisty také vynalézavý způsob mučení.
„Otec mu do bot například páskou připevnil špendlíky nebo hřebíky a společně s manželkou ho v takové obuvi nutili desítky minut běhat a skákat po bytě. Kruté divadlo navíc doplňovali nejvulgárnějšími nadávkami,“ přiblížil jednání rodičů brněnský policejní mluvčí Pavel Šváb.
Kromě fyzického utrpení trápili rodiče syna i hladem. Vyhublé tělo chlapce, na němž visely šaty, omlouvala matka ve škole údajnými nemocemi a alergiemi, kvůli nimž měl Dominik problém s normálním příjmem potravy.
„Pedagogům ale zároveň zakázala, aby hoch dostával jiné jídlo, než co měl z domova. Hlad ovšem nutil malého prvňáčka krást jídlo ostatním dětem,“ poznamenala vyšetřovatelka případu Michaela Kučerová, která pohled na zbídačené tělo dlouho nevymaže z paměti.
Když totiž policisté převezli v dubnu 2010 hocha na služebnu a vysvlékli ho, naskytl se jim žalostný obrázek. Dominik vážil pouhých třináct kilogramů. „Vypadal jako z koncentráku, byla to hrůza a děs,“ shrnula Kučerová otřesný pohled.
Pozoruhodné je, že Dominik neskončil v rukou policie v dubnu 2010 poprvé. Případem týrání se policisté zabývali dokonce už v roce 2008, ale pro nedostatek důkazů případ později odložili. Také na to upozornila před brněnským městským soudem bývalá sociální pracovnice Babičková při své obhajobě.
Vymlouvala se na policii
„Bylo přece na policii, aby zjistila, jestli se rodiče něčeho dopustili. Plně jsem se na ně spolehla. Jestli tam nic nezjistili, tak nevím, co bych měla zjistit já. Necítím proto morální odpovědnost,“ konstatovala Babičková.
S podobným vysvětlením přišla k soudu i druhá sociální pracovnice Lea Petříčková. I ona měla po určitou dobu Dominikovu rodinu na starosti, ale týrání neodhalila, protože případu nevěnovala dostatečnou pozornost. Za to ji soud potrestal čtyřměsíčním vězením s podmíněným odkladem na jeden rok.
„Má klientka učinila, co mohla. Spis považovala za běžnou agendu. Jsem přesvědčen, že její stíhání vyvolala média,“ řekl po vynesení rozsudku advokát Milan Staněk.
Drábkův tým
Podle dvou verdiktů je patrné, že selhal systém, a především kontrolní mechanismy sociálních úřadů. Nejen proto sestavil ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek úzký expertní tým, který byl složený z odborníků na sociální práci, právo, psychologii a pediatrii.
Zabýval se nejen postupy v případu Dominika a jeho rodiny, ale i otázkami fungování systému péče o ohrožené děti v České republice, přenosu informací mezi jednotlivými subjekty, odbornosti sociálních pracovníků a jejich vytíženosti, způsobem metodického vedení a kontrolními mechanismy.
Podle závěrečné zprávy expertů se v kauze Dominik jednalo o rodinu dlouhodobě prokazující rizikové faktory ve vztahu k péči o dítě. Dominikovi rodiče totiž už v roce 2000 stáli před soudem kvůli týrání. O čtyři roky později jim soud děti odebral, ale už nenapsal, že by byla rodina riziková.
Zpráva Drábkova týmu také upozornila na oddělení systému sociální a zdravotní péče, které brání včasnému předávání zásadních informací o zdravotním stavu sociálnímu oddělení. Systémový nedostatek se v daném případě ukázal i na posouzení v trestním řízení, které v roce 2009 policisté odložili především proto, že Dominik spolu s jeho sourozenci týrání popřeli.
Z dokumentů také vyplývá, že od 24. října 2008 do 15. března 2010 žádná sociální pracovnice rodinu nenavštívila. Týrání Dominika proto vyšlo najevo, když se jeho rodina přestěhovala do brněnských Židenic a případ převzala sociální pracovnice Lenka Zatloukalová. Stalo se tak poté, co jí zavolala Markéta Olbertová, ředitelka Základní školy Gajdošova.
Olbertová si u Dominika všimla, že se chová zvláštně. Věděla sice od jeho matky, že má problém s příjmem potravy, ale přišlo jí divné, že bere ostatním spolužákům svačiny. „Ne tak, že by se jich zeptal. Jakmile uviděl nějaké jídlo, skočil po něm a narval si je do pusy,“ přiblížila ředitelka případ, s nímž se dosud nesetkala.
Dominikovo jednání bylo pro ni natolik znepokojující, že za tři dny přišel do školy kurátor ze sociálky. „Netušila jsem, že jde v chlapcově případu o týrání. Co se objevilo při vyšetřování, bylo hrozné zjištění,“ tvrdí Olbertová, jejíž znalost dětské psychiky zachránila chlapce od dalšího utrpení.
Případů je víc
Přestože Dominik našel náhradní rodinu a nyní je mu podle dostupných zpráv mnohem lépe, není jediným, kdo musí doma trpět zlovůli svých rodičů. Podle odborných odhadů Fondu ohrožených dětí je v České republice týráno až čtyřicet tisíc dětí. Ve většině případů však týrání není nikdy odhaleno a trvá celé dětství. Kolem padesáti dětí ročně na následky týrání a špatného zacházení umírá. Trestům se ale rodiče mnohdy vyhnou.
Pochybení není jen na straně sousedů, kteří například trýznění dětí neoznámí policii. Ani úředníci ministerstva práce a sociálních věcí do vypuknutí kauzy Dominik nevěnovali týraným dětem dostatečnou pozornost.
Teprve pod mediálním tlakem a po shrnutí závěrů expertní komise začne od letošního července platit novela zákona o sociálněprávní ochraně dětí, která upraví i činnost úředníků. Těm stanoví, jak mají v jednotlivých případech postupovat. Bude po nich mimo jiné požadovat, aby ke každé rodině přistupovali individuálně. Pomáhat by jim při tom měli pracovníci z neziskových organizací.
BOLESTIVÁ VÝCHOVA
• Týrání chlapce Dominika se brněnští policisté začali věnovat už v srpnu 2008, kvůli nedostatku důkazů ale o pět měsíců později případ odložili.
• V dubnu 2010 skončil tehdy sedmiletý chlapec na policii znovu. Jeho stav byl natolik zubožený, že se vyšetřovatelé začali kauzou intenzivně zabývat.
• Při vyšetřování zjistili, že ho rodiče surově týrali. Kromě bití mu do bot připevnili hřebíky a nutili ho běhat desítky minut po bytě.
• Týrání se podepsalo i na chlapcově těle, v sedmi letech vážil pouhých třináct a půl kilogramu a měřil 105 centimetrů. Tyto údaje odpovídají tříletému dítěti.
• Kromě fyzického utrpení trápili rodiče syna i hladem. Jeho vyhublé tělo omlouvala matka ve škole nemocemi a alergiemi.
• Rodiče své jednání vysvětlovali tím, že se snažili trýznivým způsobem krotit chlapcovu hyperaktivitu.
• Otce za to soud odsoudil na 6,5 roku vězení, matka bude za mřížemi o půl roku méně.
• Soudci v kauze týrání potrestali také dvě sociální pracovnice, které na dítě dohlížely podle verdiktu „povrchně a zcela nedostatečně“.
• Sociální pracovnice Lea Petříčková a Eva Babičková ale zatím do vězení nemusejí. Obě totiž dostaly podmíněné tresty. Petříčková čtyři měsíce, Babičková půl roku.
