Byla to až nedůstojná parafráze: „Břeclavský kanec, to je břeclavský konec.“ Na tom posměšku, který se ujal mezi místními, byl ale kus pravdy. Desítku a dvanáctku s názvem Kanec představil břeclavský pivovar v létě roku 1995, už o pár měsíců později své brány ale definitivně kvůli nekonkurenceschopnosti a dluhům zavřel.
Břeclav tak na začátku devadesátých let přišla o pivovar, který podle dochovaných zmínek patřil k nejstarším na Moravě.
„Úplně první poznámka je v urbáři lichtenštejnských statků z roku 1414. To už ale fungoval, dá se tak předpokládat, že vznikl někdy v druhé polovině čtrnáctého století,“ vysvětluje ředitelka břeclavského muzea Alena Káňová.
Velký rozkvět zažil pivovar za vlády rodu Žerotínů, počátkem šestnáctého století. Říznou chuť piva znal široko daleko každý. Výstav chmelového nápoje byl na tehdejší dobu více než slušný, ročně se vařilo třicet várek po třiceti bečkách. „Majitelé si přišli i na dobré peníze, když jim pivovar vynášel devět set moravských zlatých,“ upozorňuje Káňová.
Břeclavské pivo nebylo prázdným pojmem ani v dalších desetiletích. Po konfiskaci břeclavského panství v roce 1638 koupil pivovar kníže Karel Eusebius z Lichtenštejna za 250 tisíc zlatých. A téměř v nezměněné podobě prosperoval až do začátku dvacátého století.
Snahy o větší produkci, které souvisely se zvýšenou poptávkou, znamenaly ale výstavbu nového pivovaru. Psal se rok 1901, když byl původní objekt podle plánů Ringhofferovy strojírenské továrny na Smíchově přestavěn na sladovnu. Nový pivovar vyrostl v severním předpolí zámku, ze kterého je dnes pivovarský areál.
„Místní správu pak zajišťovalo ředitelství Lichtenštejnského velkostatku ve Valticích,“ upřesňuje Miroslav Dobšíček, který se zajímá o historii pivovarnictví. Pivovar ale řídila židovská firma Hoffmann a Bittner, která jej měla v nájmu. „Roční produkce byla až patnáct tisíc hektolitrů, přičemž pivovar měl pětadvacet zaměstnanců,“ doplňuje Káňová.
Zlatými časy pro pivovar bylo období první republiky, kdy po břeclavském pivu dychtili hlavně na Slovensku. Roční produkce tehdy dosáhla až třiceti tisíc hektolitrů. Po válce a znárodnění se pivovaru překvapivě také dařilo. V Břeclavi se vyrábělo na šest druhů piva.
Po změně režimu a rozpadu Československa v devadesátých letech však začaly problémy. „Pivo už nepatřilo mezi nejkvalitnější. Hodně k tomu přispěla i změna sládka, který odešel do Znojma. Tam následně sbíral ceny,“ říká Dobšíček.
Už zprivatizovaný pivovar pak nakoupil draze lahvovací linku i varnu, ale i kvůli novým zákonům nedokázal prorazit na klíčovém slovenském trhu.
V létě roku 1995 se ještě snažilo vedení pivovar zachránit a přišlo s novou značkou Kanec. I kvůli nevýrazné chuti se ale pivo mezi lidmi neujalo. O pár měsíců později se sice pivovar vrátil k osvědčenému Podlužanu, ale to už bylo pozdě. V roce 1996 už pivovar nevyrobil jediný hektolitr piva.
Pamětníci tak dnes jen vzpomínají na značky, které břeclavský pivovar proslavily. Mimo jiné Kozel, Švejkova desítka a dvanáctka, desetistupňový Ideál, tmavý Mazák nebo ležáky Speciál a Primáš.
Momentálně je pivovarský areál v soukromých rukou. „A vařit pivo se v něm asi už nikdy nebude,“ říká tajemník radnice Zdeněk Opálka.
