V Liberci jezdí autobusy, v milionovém ukrajinském městě Oděse maršrutky

Vlakem do černomořského přístavu Oděsa se vydala skupina Liberečanů. Mezi nimi i redaktor Sedmičky.

Miniautobusy ve veřejné dopravě milionového města, turecké záchody v luxusních restauracích, památky zdarma, obdiv k socialistickým symbolům a vodka za babku. Taková překvapení uchystala výpravě Liberečanů černomořská Oděsa.
„Vyrazili jsme tam na vlastní pěst, nechtěli jsme chodit jen po památkách, ale také přičuchnout k místnímu životu,“ říká jeden ze členů „výpravy“ Petr Hušek. Cesta vlakem přes polský Krakov trvala šestatřicet hodin a v malém kupé nebyla ničím příjemným.
„Perla Černého moře, jak se Oděse říká, nás uvítala zelenými bulváry, pomníky literátům, politikům, i zakladatelce města carevně Kateřině II., všudypřítomným duchem kozáků a paradoxy, například neuvřitelně levnou vodkou na každém rohu,“ líčí Hušek.
Půllitr stojí stejně jako lepší pivo, to je zhruba třicet korun. „Ani se nedivím, že se o Ukrajincích říká, že ji konzumují po hektolitrech,“ poznamenal Hušek.

Hromadná doprava

Liberečana zvyklého na dlouhé kloubové dvojautobusy překvapí oděské maršrutky, jak Ukrajinci nazývají mikrobusy. Pendlují po celém městě, nejdražší lístek stojí tři a půl hřivny, tedy asi osm českých korun. Z jednoho kraje města na druhý odvezou lidi i věčně nacpané tramvaje made in socialistické Československo za dvě koruny a dvacet haléřů. V obou dopravních prostředcích se však dá přežít jen s vypětím sil. Většinou jsou totiž narvány k prasknutí a nedá se v nich dýchat. Během pár minut je člověk úplně zpocený, teploty v polovině srpna stoupají vysoko nad třicet stupňů. „Třikrát vivat liberecké MHD,“ poznamenal Hušek.

Žigulíkem za Brežněvem

V milionovém městě funguje systém taxikaření načerno. Stačí, když se člověk postaví k silnici a mává na projíždějící vozy. Za chvíli zastaví nejspíše starý žigulík nebo volha, stačí domluvit se na ceně a místě, kam chcete odvézt. Do stokoruny se tak dá cestovat z centra města na méně rušné a čisté pláže na krajích Oděsy. Zkouší to i Liberečané. Na rohu Francouzského bulváru nasedají do žigulíku kombi. Starší muž za volantem rozjede chloubu sovětského automobilového průmyslu, který podezřele dře a skřípe. Od zadní nápravy se ozve každou chvíli ošklivá rána z diferenciálu. Za rohem stojí milice (policie) a zastavuje taxi. Řidič vytáhne zpod okenního stínítka bumášku (průkazku s razítkem). „Byl jsem za Brežněva rozvědčíkem,“ mávne průkazem. Milicionáři srazí kufry a salutují. Rezavý koráb se před salutující trojicí rozjíždí ke svému cíli.

Vstupné a toalety

Nejen v Liberci a Jablonci nad Nisou, tedy českých městech, je samozřejmostí platit všude a za vše, parkováním počínaje a vstupem do muzeí konče. Ne tak v Oděse. Placené parkoviště viděli Liberečané jedno. Zadarmo je vstup do muzea 2. světové války, obrovského areálu, kde jsou na břehu lodě, ponorka stojí vedle tanků, na podstavcích ční válečná letadla. Zdarma je také prohlídka světoznámých katakomb, úkrytu partyzánů. I s průvodcem. Další z věcí, která rozmlsané Liberečany překvapila, byly toalety. Ve většině i luxusních restaurací totiž mají záchod jen jeden, tedy pro muže a ženy společný. Vypadá to zvláštně, když hosté v restauraci sedí v kožených křeslech, interiéry tvoří především masivní dřevo a otevřenou stěnou směrem na ulici rozprašují vodu, ochlazující vzduch. Výjimkou v podobných restauracích nejsou ani turecká wc, tedy díry bez mísy.

Piráti a zoo

Nádherný je park známý pod jménem Knížka. Uprostřed parku je tržnice, kde se prodávají knihy, CD a DVD. Knihy jsou nádherné a dost drahé, obrovská Historie Ukrajiny vyjde asi na šestnáct tisíc korun. Vedle prodávají CD. Za pár šupů koupíte MP3 s kompletní diskografií koho chcete. DVD jsou také vypalovaná. V obyčejné krabičce za sedmdesát, s papírovým přebalem za sto korun. A dá se sehnat opravdu vše, od popu přes blues až po ten nejtvrdší metal.
Pro děti je zoologická zahrada vděčným lákadlem. Ta oděská je ale na periferii zájmu. Před bránou je široká ulice nepoznamenaná asfaltem. Uvnitř zoo vládne hluboké minulé století. Zvířata jsou zavřená spíše v klecích, moderně a vzdušně jsou postaveny jen voliéry pro dravé ptáky. Naprosto apatický jelen, nádherný šestnácterák, stojí ve stínu uschlého stromu. Samotný slon se kolébá na jednom místě ze strany na stranu, po celou dobu prohlídky. „Taková zoo by byla v Liberci už dávno zavřená,“ poznamenal Petr z Liberce. A toalety? Tři turecké buňky, tak do metrové výšky zaneřáděné. Zato atrakcí pro děti nepočítaně – kolotoče, houpačky, čluny v bazénku, trampolína, projížďky na koních i velbloudech.

Centrum a periferie

Historické centrum města prochází, stejně jako Liberec, rekonstrukcemi. V Oděse se ale skutečně opravuje, nový kabát získala například nádherná budova Akademického divadla opery a baletu. Postavena byla před více než sto lety architekty Fellnerem a Helmerem, kteří jsou podepsáni i pod karlovarským divadlem a kolonádou u Vřídla, které byly zničené za války. V blízkosti opery vyrostl před několika lety luxusní výškový obytný dům a jeho dvě patra převyšovala historickou památku.
Vedení města ale rozhodlo, že horní patra musí pryč. „Jako u nás v Liberci. Jenom obráceně,“ poznamenal Hušek. Stavbu majitelé opravdu snížili. Architektura předků v Oděse vítězí nad betonovými lobby.
Smysl pro estetično projevují ale i obyvatelé rozpadajících se sídlišť. Do poloviny zahrabané pneumatiky od aut zdobí obrázky nebo alespoň pruhy. A mají asi takovou funkci jako v Liberci decentní oplocení parků.