Začátek plesové sezony patří v Olomouci tradičně městskému bálu, který se koná 16. ledna v Regionálním centru u hlavního nádraží. V pěti sálech vystoupí Orchestr Václava Hybše, Eva Pilarová, Katarína Knechtová nebo Fleret s Jarmilou Šulákovou.
„Každý rok se snažíme vymyslet nějaké překvapení. Letos se hosté mohou setkat a vyfotit s významnými osobnostmi, o nichž málokdo tuší, jak úzkou vazbu mají na město. Část z výtěžku bálu bude věnována na charitativní účely,“ říká Josef Kořenek z pořádající agentury Petarda Production.
Školy shánějí sponzory
Svůj ples mají i různé spolky, hospodářská nebo agrární komora, z politických stran třeba ODS nebo TOP 09. Lidé mohou zajít i na akce dvou největších zaměstnavatelů ve městě, fakultní nemocnice a Univerzity Palackého. Další firmy se však drží zpátky, do pořádání reprezentačních plesů se v době krize nehrnou. Většina z nich si vystačila s vánočními večírky pro zaměstnance nebo nejbližší klienty.
O zábavu se tak letos postarají hlavně školy. „Většinu z našich sedmnácti plesů tvoří maturitní,“ říká Michal Prstek, manažer olomouckého klubu Sidia v hotelu Sigma.
Zatímco na Slovensku studenti posledních ročníků organizují pouze stužkovací večírek, v Česku tradice maturitních plesů zůstává, i když jeho zařizování není jednoduché. A není to ani levná záležitost. „Bez sponzorů bychom se neobešli,“ říká učitelka Helena Sedláčková z Gymnázia Čajkovského.
Protože školní plesy hojně navštěvují i bývalí absolventi, pořádají letos dva bály.
„Samozřejmě nechybí stužkování maturantů, s dalšími nápady přicházejí studenti. Velkou část programu si vymýšlejí sami,“ dodává Sedláčková.
Plesy i ve čtvrtek
Pro řadu lidí není návštěva plesu jen příležitostí, aby si zatančili, ale berou ji jako společenskou událost. „Když máme čas a zajištěné hlídání dětí, tak chodíme s přáteli na plesy rádi. Manžel se nebrání a tančí dobře,“ říká s úsměvem šestatřicetiletá Jitka Poláčková.
Podle tradice by měly plesy končit v únoru pochováním basy, to by ovšem všichni pořadatelé nestihli. Ve Slovanském domě se proto poslední tanečníci na parketu objeví ještě 8. dubna. „Dokonce děláme plesy i ve čtvrtek,“ vysvětluje Miluše Boháčková ze Slovanského domu. Zvláštností jsou i odpolední bály pro děti a večerní pro dospělé.
„Většinou nechtějí udělat akci na klíč, ale zajišťují si to sami. Šetří hlavně na hudbě. Spíš než živou kapelu si vezmou nějakého dýdžeje,“ říká Boháčková.
Kromě toho, že živou hudbu stále častěji nahrazuje reprodukovaná, se ovšem způsob zábavy v posledních letech příliš nezměnil. „Akce bývají hodně podobné. Úroveň plesu samozřejmě ovlivňuje i rozpočet, s nímž musí pořadatelé vyjít,“ míní tanečnice Kristýna Coufalová.
Na většině plesů nechybí tombola a profesionální tanečníci předvádějící ukázky společenských tanců. Někdy program zpestří břišní tanečnice nebo módní přehlídka.
V šedesáti do tanečních
Velký zájem o tanec v poslední době vyvolala televizní soutěž StarDance. A dospělí lidé se začali vracet do tanečních kurzů. „Vloni byl začátek roku o něco slabší, ale teď už máme na leden zase plno,“ říká tanečník a majitel olomouckého klubu Mango Jan Halíř. Věk nehraje roli, tančit se učí osmnáctiletí i lidé v důchodovém věku. Mnoho žen má však problém dostat svého manžela nebo partnera na parket.
„Když se jim ale podaří chlapa přemluvit, už je to potom chytne a chodí rádi,“ usmívá se Halíř. Lidem, kteří jsou zaneprázdnění nebo mají problém tančit s ostatními, nově nabízí i lekce u nich doma. „I když úroveň návštěvníků plesů se zlepšuje, pořád máme co dohánět. Třeba v Německu tancují opravdu všichni a dokonce si chystají i svoje sestavy,“ dodává Halíř.
