Vichnar, Záruba, Kopřiva, Sabol, Peksa. Všichni dobří hlasatelé | E15.cz

Vichnar, Záruba, Kopřiva, Sabol, Peksa. Všichni dobří hlasatelé

Sportovní hlasatel? Ten na hřiště patří, tvrdí fanoušci.

Dobrý den. Vítám vás na dnešním utkání a přeji vám výjimečný sportovní zážitek. Hlas z reproduktorů neutichá. Návštěvníci sportoviště slyší spoustu dalších důležitých informací. Proto si bez člověka za mikrofonem snad žádný fanoušek nedovede pořádný zápas představit. Sportovní hlasatel je samozřejmostí. A to i na stadionech v Klatovech. Většina z nich přišla k mikrofonu náhodou, snad i nechtěně. A nedá se ani říct, že by po práci, po večerech, o sobotách a o nedělích usedali k mikrofonu kvůli penězům. Odměna za tuhle roli je opravdu jen symbolická.

Botu diváci nepřejdou

„Když onemocněl Ladislav Irlvek, nebyl nikdo, kdo by se mikrofonu chopil. Tak zbyl na mě,“ říká Václav Kopřiva, čtyřiašedesátiletý hlasatel z klatovského fotbalového hřiště. „Je fakt, že nemám problém mluvit. Ale že bych byl nějak z toho urvaný, to teda nejsem,“ připomíná s úsměvem důchodce. Ten ale nepříliš velké nadšení z mikrofonu vysvětluje tím, že má při utkáních spoustu dalších povinností, které vyplývají z jeho funkce sekretáře fotbalového oddílu.

„Proto kdyby byl zájemce, rád mu mikrofon předám,“ tvrdí. Václav Kopřiva se ale přesto s rolí hlasatele statečně vypořádal. „Musel jsem se naučit pomalu mluvit. Největší problém mi ale dělalo, držet mikrofon u pusy. Zpočátku jsem s ním šermoval a pak byla slyšet jen půlka toho, co jsem řekl,“ vzpomíná. Hlasatel už teď ví, že bez přípravy za mikrofon nemůže usednout.

„Musím si předem srovnat v hlavě, co chci vůbec říkat. Připravím si to na papír. Už také vím, že nemůžu přilítnou k mikrofonu a hned začít mluvit. To se mi několikrát vymstilo. Hned po druhé větě jsem byl tak zadýchaný, jako kdybych sprintoval po hřišti,“ říká. „A přebrepty? Jejej. Ty se mi povedou ještě teď. Občas zkomolím jméno,“ přiznává.

„Někdy vyfiknu i nějakou pěknou botu. Třeba jsem zahlásil v sestavě hráče, který vůbec nenastoupil. Nebo obráceně výsledek. Když mi chlapi začnou mlátit na boudu, je mi jasné, že jsem řekl něco špatně. A to mi věřte, že buší hned. Alespoň vím, že mě poslouchají,“ říká Václav Kopřiva. Ten obdivuje všechny televizní sportovní komentátory, jejich pohotovost, slovní zásobu. „Nejraději mám Otu Černého,“ upřesňuje.

U mikrofonu na hokeji

„Někdy mám co dělat, abych se udržel. Strašně rád bych zafandil, povzbudil. Ale nemůžu. Musím být nestranný, to je povinnost hlasatele,“ říká Andrej Sabol z Klatov, jehož hlas zní klatovským zimním stadionem při druholigových hokejových zápasech. Třiapadesátiletý předseda zemědělského družstva hokej miluje, před lety ho sám hrá- 101008160 val.

„Chodíval jsem na hokej. Můj předchůdce Tropp si jednou posteskl, že nemá nikoho, kdo by za něj za mikrofonem občas zaskočil. Nejdřív jsem hlásil jen občas, ale už osm let pravidelně,“ vzpomíná. Andrej Sabol chodí na stadion hodinu před zápasem. „Z fleku bych to nedal. Příprava je moc důležitá,“ tvrdí. Pro hlasatelské noty jsou prý nejdůležitější soupisky hráčů obou týmů. „Ty musí být čitelné a přesné. Jména si podle čísel seřadím na papír. Rychleji se pak orientuji při hlášení střelce gólů, při vyloučení,“ vysvětluje hlasatel. „Díky tomuhle mikrofonu jsem se naučil lépe mluvit před lidmi. A i když z toho hokeje skoro nic nemám, baví mě to. Je to můj koníček,“ říká.

Sedm let si za mikrofonem na klatovském zimním stadionu odkroutil i Ladislav Peksa z Bolešin. „Já si to teď vynahrazuji u nás na fotbalovém hřišti v Bolešinech,“ říká. „Hlasatel na hřišti je moc důležitým člověkem,“ tvrdí muž, který obdivoval um Karola Poláka. „Ten neměl chybu,“ dodává. Roberta Zárubu zase vyzdvihuje jedenapadesátiletý Zdeněk Hulec z Klatov. Ten sice hlavně obsluhoval časoměřičskou krabičku na klatovském zimmním stadionu, ale i s mikrofonem má své zkušenosti. „Občas jsem zaskočil. Musel jsem se hlavně naučit znát signalizaci rozhodčích, ostatní jsem přečetl,“ říká.

Hlasatel na hřiště patří

„Nedovedu si představit, že by na fotbale nikdo nic nehlásil. Dozvím se od něj sestavy, jména rozhodčích,“ říká pětapadesátiletý Pavel Malát z Klatov. „Hlasatel na stadion prostě patří. On mi řekne třeba, proč byl hráč vyloučen, kdo nahrál na gól,“ tvrdí pětačtyřicetiletý Jan Novotný z Klatov. „Ovšem ozvučení klatovského zimáku není moc dobré. Hlasateli není v některých místech vůbec rozumět. Je to škoda. Ale vím, že za to člověk za mikrofonem nemůže,“ dodává.

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!