Vietnamci vítali rok Tygra | E15.cz

Vietnamci vítali rok Tygra

Asiaté v Ústí a Teplicích slavili příchod roku Tygra. Program v režii mladých Vietnamců se ale nesl v českém duchu.

Rodina Doana Thi Huonga vede celý rok večerku s potravinami v Ústí. Za pultem se střídá otec, matka a jejich dcera. Od půl sedmé ráno do devíti do večera. I o víkendech. Ale v pátek 12. února udělali výjimku. Zavřeli už v šest. Mířili do ústeckého Národního domu na oslavy nového roku.
„Jsou pro nás tím, čím jsou pro Čechy Vánoce,“ říká šestatřicetiletý vietnamský obchodník Huong. Patří k nim volno, tradiční rýžové závitky s mletým masem a kandované ovoce, pití, tanec a hudba. Nechyběly ani v ústeckém Národním domě. Tradice se tam ale mísila s modernou. O program se totiž starali vietnamští studenti, kteří se narodili v Čechách, a slavili „po česku“ s karaoke, moderním tancem a diskotékou.
„Prarodiče by asi byli pohoršení, ale my už to považujeme za normální,“ míní čtyřiadvacetiletý Ústečan Petr Chu. Podle lunárního kalendáře začal asijský nový rok 13. února a jeho znamením je tygr. „Bude to šťastný rok. Tygr je dravé a silné zvíře, takže bude i víc peněz,“ věří obchodník Huong.
O den později přivítali rok Tygra Vietnamci v Teplicích. I tam se slavilo v kulturním domě. Vietnamci na Teplicku a Ústecku jsou nejsilnější skupinou cizinců a zahrnují čtyři a půl tisíce lidí. V poslední době se ale dělí na ty, kteří se narodili ve Vietnamu a drží se tradic, a na mladé, kteří za svůj domov považují Čechy.

Vietnamci dneška se cítí víc Čechy než Asiaty. Jsou ale ctižádostivější a míří výš Děti vietnamských obchodníků ovládají češtinu líp než jejich spolužáci. Mají také ambice pracovat v mezinárodních společnostech.

Několik dnů cesty vlakem přes Čínu a Rusko, pár kusů oblečení a příruční kufr s knihami, který vážil dvacet kilogramů, to byl veškerý majetek, který měl Minh Trí Chu, když v roce 1975 opouštěl rodný Vietnam. V té době tam ještě pokračovala americko-vietnamská válka.
Byl jedním z pěti tisíců Vietnamců, kteří přijeli v druhé migrační vlně do bývalého Československa. „Po absolvování gymnázia ve Vietnamu jsem složil zkoušky na vysokou školu. Povedlo se mi udělat je dobře, a tak jsem se dostal do výběru studentů, kteří mohli odjet studovat do Čech,“ vzpomíná dnes už podnikatel a předseda Svazu Vietnamců v Teplicích Chu. V Česku už zůstal. Z obyčejného dělníka se vypracoval na podnikatele a předsedu Svazu Vietnamců v Teplicích, kteří spolu s krajany v Ústí tvoří největší cizineckou komunitu v regionu.
I on o víkendu slavil v teplickém Domě kultury nový rok Tygra. Vzpomínal a srovnával. Začátky prvních Vietnamců nebyly v tehdejším Československu jednoduché. „Od ministerstva školství jsme dostávali devět set korun měsíčně. To na živobytí nestačilo. Proto jsme si jezdili přivydělávat na chmelové brigády nebo jsme o víkendech za pár stovek korun chodili čistit kolejiště,“ říká Trí Chu.
V Kladně vystudoval střední průmyslovou školu a nastoupil do firmy Poldi Kladno jako kalič. Aby si zvýšil kvalifikaci na místo mistra směny, dálkově studoval hutní báňskou školu v Ostravě. Když se ale podnik začátkem devadesátých let minulého století začal potýkat s krizí, byli Vietnamci první, kdo musel odejít. „Odjeli jsme do Německa hledat lepší práci. Ale po pěti letech jsme se znovu vrátili zpátky do Čech,“ doplnil Chu.

Do mezinárodní firmy

Pro jeho syna Petra, který se narodil v Čechách, se v současné době otevírají lepší možnosti. Studuje soukromou obchodní akademii v Praze.
O víkendech se vrací domů do Teplic k rodičům. „Do Vietnamu bych se klidně vrátil, ale musel bych pracovat pro nějakou mezinárodní společnost,“ říká čtyřiadvacetiletý mladík. Podle něj vietnamské společnosti příliš peněz nenabízejí. „Vládne tam velká korupce a to pro obchod není dobré. Rád bych se také dostal do některého ze západních států Evropské unie a zkusil sbírat zkušenosti tam,“ míní Petr Chu. Hovoří plynně čtyřmi jazyky – česky, anglicky, německy a vietnamsky.
Jeho otec a předseda Svazu Vietnamců v Teplicích mu fandí, připouští ale, že důchod by chtěl prožít v rodné vlasti. „Současná situace ve Vietnamu je z hlediska ekonomiky podobná jako počátkem devadesátých let v České republice. Lidé začínají podnikat,“ podotýká Chu. Nová generace mladých Vietnamců ale o úplném návratu do vlasti příliš neuvažuje. Jejich hlavní devizou jsou jazykové znalosti, a proto by chtěli lepší, ale i zajímavější práci, než měli jejich rodiče.
Například Kateřině Le z Teplic, která přišla oslavit do kulturního domu nový rok s rodiči, jdou ve škole převážně humanitní předměty.

Jsem doma v Česku

„V češtině mám lepší známky než někteří moji spolužáci. Baví mě taky zeměpis a cizí jazyky,“ svěřila se třináctiletá školačka. O návratu do Vietnamu ale nepřemýšlí. „Občas tam jezdíme za dědou a babičkou na návštěvu. Ale na vietnamský způsob života bych si asi nezvykla. Sice ve Vietnamu mám kořeny, pocházejí odtud moji rodiče, ale jako svou vlast mám už Českou republiku,“ shrnula dívka. Fakt, že studenti, původem z Vietnamu, patří i mezi nejlepší, potvrdil ředitel gymnázia v Teplicích Zdeněk Bergman. „Naše škola má osm set studentů a z nich padesát se hlásí k vietnamské národnosti. Řada z nich například v češtině dosahuje lepších výsledků než jejich čeští spolužáci,“ uvedl.
Podle něj ale při studiu mají jejich rodiče na ně i přísnější požadavky, než je v českých rodinách běžné. „Při hodině jsou studenti nenápadní, ale na mimoškolních akcích vystupují často jako schopní organizátoři. Třeba na schůzkách ve škole tlumočí rodičům, kteří tolik češtinu neovládají,“ dodal Bergman.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!