ždy když na rohu Rašínovy ulice a náměstí Svobody znovu vysadí malou lípu, doufá Lenka Paulíková, která pracuje ve zlatnictví Františka Hanáka, že stromek alespoň přečká víkend. „Je to opravdu smutné, ale většinou už druhý den po zasazení ji vždy někdo zlomí. Mrzí mě to, protože v okolí náměstí Svobody zase tolik zeleně není,“ myslí si Paulíková. Obětí vandalů se letos stalo už osm stromků.
Potřetí zlomený
Ze záznamů společnosti Veřejná zeleň města Brna vyplývá, že první stromek ve stromořadí v Rašínově ulici poblíž tramvajové zastávky neodolal řádění vandalů nebo couvání nákladních aut zásobování už potřetí. „Tento strom je skutečně nejoblíbenějším cílem útoků. Letos už jej vandalové zlomili podruhé. Naposledy koncem června, předtím v březnu. Minulý rok zase nepřežil noc na 7. února,“ uvedla Alexandra Koutná, která má na starost mimo jiné většinu brněnských parků. Stromy v Rašínově ulici rostou od roku 2008, kdy stavbaři ulici rekonstruovali.
Kdo speciálně vyšlechtěný kultivar lípy srdčité láme, se nepodařilo zjistit ani policii. „V jednom z případů policisté hovořili o tom, že strom zlomilo couvající auto zásobování, ale nakonec to neprokázali,“ uvedl ředitel Veřejné zeleně Jozef Kasala.
Právě stromky v centru Brna jsou nejčastějším cílem ničemů. „Obvykle se to stává přes víkend. Několikrát jsme přesazovali také stromek ve Starobrněnské ulici poblíž velkého Špalíčku, na zemi skončily i nové lípy v Lipové ulici. V Sokolově ulici jsme letos dokonce nenašli ani pahýl, někdo ukradl celý strom,“ zmiňuje Koutná. Vysazení jedné lípy stojí kolem pěti tisíc korun a drobný strom pak navíc nezapadá do vzrostlého stromořadí. „Už začínáme mít potíže s pojišťovnou, takže třeba lípu v Rašínově napříště zkusíme zabezpečit kovovou ochranou,“ plánuje Kasala.
V brněnských stromořadích jsou nejčastější různé varianty javoru, četné jsou i okrasné třešně – sakury. „Třetím nejčastějším stromem je právě český národní strom lípa, který naši předci hojně vysazovali v předválečném období a po válce,“ uvedla Koutná. Dnes jsou ve městě populární především takzvané keře na kmínku. „Na malý dvoumetrový kmen se naroubují třeba ibišky, šeříky, tamaryšky, skalníky, štědřence nebo magnólie. Výhodou jsou mělké kořeny, takže můžou růst kdekoli,“ říká Koutná.
Největší zelenou plochou, tedy plícemi Brna, je čtyřicetihektarový Wilsonův les. „První stromy tu byly vysazeny v roce 1882 kvůli protierozní ochraně svahu, ze kterého vždy po dešti stekly hromady bláta. Bez zpevnění svahu by kupříkladu nemohla později vzniknout Jurkovičova vila,“ upozornila Koutná.
Topol i bříza jsou out
Lepšímu klimatu ve městě výrazně přispívá šestnáctihektarový park Lužánky, který je nejstarším veřejně přístupným parkem v Brně.
Dnes už tam nemají šanci dříve oblíbené břízy. „Také jsou krátkověké a navíc jsou zdrojem mnoha alergenů,“ doplnil Kasala. V éře socialismu byly v oblibě také topoly. „Topoly jsou ale vysoké, krátkověké, mají křehké dřevo a problémy se statikou. Ty už do ulic města nevracíme,“ vysvětlil Kasala. Oblíbeným cílem Brňanů jsou i lesy, které obepínají polovinu Brna. „Byly především zdrojem dřeva,“ vysvětlila Koutná.
Stromy ve městě mají řadu funkcí. „Kromě toho, že jsou okrasou ulic, zlepšují klima tím, že čistí a zvlhčují vzduch. Navíc v nich hnízdí ptáci a žije hmyz. Ve Wilsonově lese necháváme torza, ve kterých hnízdí ptáci,“ vyjmenovala Koutná. Stromy se navíc vážou i k historii. Kdysi byly například oblíbené platany a katalpy. „Může to souviset s tehdejší oblibou anglických zahrad. Nevyčíslitelná je urbanistická hodnota stromořadí, které utváří linku ulice,“ uzavřela Koutná.
