Rozsáhlá rekonstrukce se týká celého objektu včetně zahrady - od opravy porušené statiky přes opravu kanalizace a konstrukčních prvků až po doplnění mobiliáře. Cílem je uvést dům do původního stavu z roku 1930 včetně doplnění původních materiálů. Již za 24 měsíců od zahájení oprav by tak vila měla být opět přístupná široké odborné i laické veřejnosti. Její dosavadní funkci - památka moderní architektury - doplní nový návštěvnický servis, prodejna odborné literatury, badatelna studijního a dokumentačního centra vily a nové návštěvnické trasy například v technickém podlaží. Projekt opravy vypracovalo Sdružení pro vilu Tugendhat, respektive jeden z jeho členů - projekční kancelář Omnia projekt. Plánovaná investice dosáhne výše 146 milionů korun, z toho 100 milionů korun bude čerpáno prostřednictvím Ministerstva kultury ČR z fondů Evropské unie.
#####Peripetie výběrových řízení
K opravě vily se Brno zavázalo už v roce 2001, kdy byla tato stavba zapsána mezi památky UNESCO. V roce 2004 město Brno vypsalo soutěž na projektovou dokumentaci na rekonstrukci vily. Do soutěže se přihlásilo pět firem, dvě byly vyřazeny pro nesplnění podmínek zadávacího řízení. Vítězem se stalo Sdružení pro vilu Tugendhat. A tehdy začaly vleklé soudní spory. Společnost, jež se umístila na druhém místě - architekti kolem Jana Sapáka - upozornila jak vedení města Brna, tak Úřad na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) na skutečnost, že vítěz, Sdružení pro vilu Tugendhat, respektive konkrétně společnost Omnia projekt, nesplnil stanovené kvalifikační předpoklady.
Následovala žaloba ke správnímu soudu, jenž rozhodl o tom, že společnost Omnia byla v soutěži nezákonně a měla být vyloučena hned na počátku. Pochybení později ve výběrovém řízení potvrdil též Nejvyšší správní soud a ÚHOS nařídil vyhlášení nové soutěže. Ještě před soudním rozhodnutím však město za projekt společnosti Omnia zaplatilo téměř 10 milionů korun. V červnu 2009 nechalo město Brno projekt zhodnotit zahraničními odborníky při mezinárodní konferenci. Ze závěrů konference světově uznávaných odborníků na památky UNESCO vyplynulo, že je projekt velmi kvalitní a je možné ho realizovat bez ohledu na soudní pře. Brno si tedy projekt od neoprávněného výherce ponechalo a Omnii zůstalo i přes prohraný soud 10 milionů korun.
#####Dalším problémům mělo zabránit angažmá advokátní kanceláře
Při novém výběrovém řízení si město najalo externí firmu, advokátní kancelář MT Legal, aby zabránilo a předešlo podobným problémům. MT Legal připravila a pro zadavatele komplexně provedla otevřené zadávací řízení dle zákona o veřejných zakázkách, včetně kompletního zpracování zadávacích podmínek a návrhu smlouvy. Podmínky řízení byly definovány objektivně a transparentně a důraz byl kladen zejména na reference dodavatelů v oblasti rekonstrukce a restaurování, samotné restaurátory, kteří tuto památku UNESCO budou fakticky restaurovat podle historických parametrů, a také rozsah smluvních garancí, které dodavatel poskytne za své plnění. Samotná příprava podmínek řízení trvala téměř dva měsíce a zahrnovala nejen vymezení právních podmínek, ale především jejich návaznosti na technické požadavky na plnění se zohledněním požadavku na dobovost dodávaných prvků. Nabídku do zadávacího řízení podalo pět dodavatelů. Zvítězila firma Unistav, v únoru 2010 jí byla stavba předána a byl zahájen geomonitoring.
#####Původní majitele vyhnala válka
Funkcionalistický klenot - vila Tugendhat - se nachází v Brně-Černých Polích. Koncem 20. let minulého století stavbu navrhl německý architekt Ludwig Mies van der Rohe pro brněnského továrníka Fritze Tugendhata a jeho ženu Gretu. Ve svém projektu určil nová měřítka moderního bydlení s originálním interiérem. „Účel stavby jí dává vlastní smysl. Obytný dům má sloužit pouze bydlení. Místo stavby, poloha ke slunci, prostorové rozvržení a stavební materiály jsou podstatné faktory pro tvorbu obytného domu. Z těchto podmínek je třeba skloubit stavební organismus,“ komentoval svůj projekt architekt Ludwig Mies van der Rohe.
Dům za pět milionů korun (přičemž cena průměrného celého domu v té době činila 50 tisíc korun) dokončil generální dodavatel, brněnská firma Mořice a Artura Eislerových, v roce 1930 a tehdy se manželé Tugendhatovi do moderní vily se zahradou ve stylu anglického parku nastěhovali. Židovská rodina Tugendhatových ve vile žila osm let, než musela uprchnout před nacistickým režimem do Caracasu. Po válce se usídlila ve Švýcarsku. Ve vile se mezitím vystřídali němečtí i ruští vojáci. Za války i po ní byla vila různě využívána, například jako soukromá taneční škola i rehabilitační středisko. Po válce se ocitla pod národní správou. V roce 1980 přešla vila Tugendhat z majetku státu do majetku města Brna, tím začala nová etapa historie.
#####Vilu poškodila neodborná rekonstrukce
V 80. letech prošla nepříliš ohleduplnou rekonstrukcí projektovanou Státním ústavem pro rekonstrukce památkových měst a objektů Brno. Někteří odborníci se domnívají, že tímto zásahem byla vila nenávratně poškozena. Podle tehdejšího zadání měl dům sloužit k reprezentaci města a k občasnému ubytování hostů. Veřejnost byla jednoznačně vyloučena. Hlavní ambicí bylo uvedení vily do solidního stavebně-technického stavu a její záchrana do dalších let. V prosinci 2006 se snažili potomci rodiny Tugendhatových o navrácení vily. Město Brno však navrácení původním majitelům zamítlo.
Již od roku 1994 je funkcionalistická vila ve správě Muzea města Brna a veřejnosti je zpřístupněna jako památka moderní architektury. Roku 2005 bylo ve vile založeno Studijní a dokumentační centrum, jehož hlavním úkolem je shromáždit především fakta a dokumenty o stavbě, architektovi i stavebnících a také o osudech domu po odchodu majitelů, lidech a událostech souvisejících s vilou po celou dobu její existence. Nedílnou součástí Studijního a dokumentačního centra vily Tugendhat je knihovna, kde je k dispozici domácí i zahraniční literatura o vile.
