Veleúspěšnou vzdálenou i nedávnou minulost má za sebou karvinská házená. Za více než padesát let své existence přivítali místní házenkáři největší velkokluby, výběr světa a oslavili řadu mistrovských titulů. Karviná se pomalu, ale jistě stala v povědomí lidí českou metropolí házené. Ale postupně. Vše začalo v roce 1952. Zástupci odborného učiliště se snažili pro hornické učně vymyslet nějakou zábavu, aby se po vyučování nenudili. Úkolu se chopil jejich vychovatel Břetislav Kaplan. Byl výborným házenkářem, proto bylo hned jasné, čemu se budou mladíci věnovat. Z dorostenců se pomalu stávali muži, a tak mužstvo dospělých mohlo v roce 1956 odehrát své první mistrovské utkání v Paskově. Příliš dlouho se karvinští házenkáři v nižších soutěžích nezdržovali. V roce 1962 se již hlásili o své místo v nejvyšší české soutěži. A ani první československý mistrovský titul na sebe nenechal dlouho čekat.
Vítej světe
V sezoně 1967/1968 zvedli karvinští házenkáři vítěznou trofej poprvé nad hlavu. Ve stejné sezoně se radovali i českoslovenští házenkáři z titulu mistrů světa. Místní funkcionáři proto okamžitě zareagovali. „Být nejlepší v zemi mistrů světa není jen tak. A proto by pro nás bylo velkou ctí, kdyby se galastřetnutí výběru světa a výběru mistrů světa uskutečnilo právě u nás v Karviné,“ zrodil se nápad v myšlenkách tehdejšího vedoucího oddílu Josefa Ulricha. Jeho smělá myšlenka zaujala mezinárodní házenkářskou federaci a o pár měsíců později vyrazili fanoušci na největší sportovní události v historii města. Zápas se uskutečnil v srpnu roku 1968 a sedm tisícovek lidí si užívalo každou minutu světové házené. „Nikdo z těch sedmi tisíc diváků nepochyboval, že favorizovaný svět vyhraje, ale zároveň lidé věděli, že národní výběr složený převážně z hráčů místního klubu a Dukly Praha, nedá svou kůži lacino,“ píše se v publikaci ‚30 let karvinské házené‘. Světoběžníci nakonec vyhráli jen těsně 24:21.
Bez haly krize
Na začátku sedmdesátých let si Karviná připsala další mistrovský titul a začala hrát evropské poháry. Nutno říci, že těchto úspěchů karvinští házenkáři docílili ještě pod odkrytým nebem. V roce 1973 však přišla zpráva o tom, že kluby se musí připravit na stěhování do kryté haly. Tu ovšem Karviná neměla. Domácí házenkáři tak museli jezdit hrávat do okolních měst. Mezitím se v Karviné stavěla nová hala. Ta ale byla otevřena až v roce 1982. Absence domácího prostředí se podepsala i na výsledcích. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let Karviná opakovaně padala a vracela se do nejvyšší soutěže. Od roku 1981 už ale nejvyšší soutěž až do dnešního dne neopustila. V osmdesátých letech byla největším úspěchem zřejmě účast v Poháru vítězů pohárů v roce 1987. Tam se karvinští házenkáři probojovali až do semifinále.
Vítejte ve zlaté éře
Změna názvu klubu a postupné přebudovávání kádru je symbolem devadesátých let. Veškerá snaha zapojovat mladíky do kádru mužů byla úspěšná a na přelomu milénia klub začal sbírat tituly. Pomohl tomu i trenér Ivan Hargaš. Za klub hrály hvězdy jako Tomáš Heinz, David Juříček, Michal Brůna i oblíbenec místních fanoušků Saša Radčenko. Karvinští startují zlatou éru, která až na drobné výpadky trvá až dodnes. Díky sedmi ligovým vítězstvím v řadě se k dnešnímu dni zastavil počet titulů v historii klubu na čísle dvanáct.
