Vítěz ankety je skromný hasič „Vosa“ | E15.cz

Vítěz ankety je skromný hasič „Vosa“

Lucie Zikmundová

„Vosa“ Čtenáři Sedmičky vybrali hrdinou ankety Sedm statečných šestatřicetiletého hasiče Josefa Vosáhla.

V jednom z pokojů Azylového domu pro matky s dětmi svatého Gerarda v Brandýse nad Labem zuří požár. Je sobota, 20. června 2009 před půl třetí odpoledne. Kolem jede motorkář, zastaví, vběhne dovnitř, vyžene lidi ven a plameny zkrotí hasícím přístrojem. Jmenuje se Josef Vosáhlo a je příslušníkem Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy.

Jak vzpomínáte na osudnou sobotu, když jste zachránil několik lidí a azylový dům?
Beru to tak, že to byla náhoda, jel jsem okolo, zabloudil jsem v těch místech, protože byly zavřené brandýské mosty. Neberu to nijak extra. Viděl jsem, že tam hoří a venku jsou kašlajíci matky s dětmi. Chcete říct, že to byl den jako každý jiný?
Nebylo to vůbec nic mimořádného. Jsem rád, že jsem jim mohl pomoct, že škoda nebyla obrovská. Co mi říkali boleslavští hasiči, tak objekt byl krátce po rekonstrukci. Proto jsem rád, že se požár nerozšířil na celý dům.

Zásah ale nebyl vůbec jednoduchý, jednak bez dýchacího přístroje v zakouřeném objektu, jednak jste udělal práci za celou jednotku. Jaký jste měl zatím nejnáročnější zásah ve službě?
Za ta léta spousty.

Třeba požár na pražském Výstavišti?
Asi byl jeden z největších, ale zažil jsem horší situaci. Třeba když hořela pražská tržnice SAPA v roce 2008. Bylo to složité, protože jsme dělali v naprosté tmě a v místech, které jsme vůbec neznali. Hořelo tam, padaly stropy. Takové zásahy jsou náročné jak psychicky, tak i fyzicky.

Vy to říkáte, jako kdybychom hovořili o čištění zubů. Co vám tam hrozí?
U každého požáru hrozí, že se vám něco stane. Můžete se vážně zranit. Je tam riziko, že jsou uvnitř lidi. U větších požárů vám nikdo nikdy přesně neřekne, co tam je a co se skrývá uvnitř, třeba zda tam nejsou výbušniny.

Nevím, zda lze zásah v azylovém domě srovnat se Sapou, nicméně jste neměl dýchací přístroj.
Bez dýchacího přístroje to není opravdu nic jednoduchého. Zvlášť, když jste v silně zakouřeném objektu, ve kterém nic nevidíte a jdete někam, kde jste nikdy nebyl. Je to dost složité.

Jak dlouho vydržíte bez dechu?
To vám neřeknu, nestopoval jsem to.

Sloužíte na stanici číslo 1 v Praze v Sokolské ulici. Kolikrát denně vyjíždíte?
Průměrně čtyřikrát. Někdy není nic, jindy máme třeba patnáct zásahů.

Četl jste příběhy ostatních statečných. Kdo měl podle vás vyhrát?
To není jednoduché říct. Každý z nich by to mohl vyhrát. Každý čin se stal za jiných okolností. Všem ale patří obdiv.

Kdybyste hlasoval, komu byste dal hlas?
To je těžké. Možná policistovi, který zachraňoval sebevraha ze studené Jizery nebo ženě, která našla děti v autě. Každý příběh je zvláštní něčím jiným.

Co pro vás vítězství znamená?
Vážím si toho, je to milé. Moc děkuju všem, kteří mi poslali své hlasy.

Proč myslíte, že lidi dali ty hlasy vám?
Nevím. Možná je příběh víc akční než ty ostatní.

Autor: Lucie Zikmundová
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!