Vyjednavač: Lupič z Novodvorské? Jako amatér rozhodně nepůsobil | E15.cz

Vyjednavač: Lupič z Novodvorské? Jako amatér rozhodně nepůsobil

Do budovy banky na Novodvorské vpadl ozbrojený muž. Vzal si dvě rukojmí. Zásah, který skončil jeho zatčením, policisté označují za průlomový.

Jiří Stejskal si rád láme hlavu. Proto se stal policejním vyjednavačem. Jeho tým, který funguje při ředitelství pražské policie, má stoprocentní úspěšnost. Platí to i pro nedávný zákrok v bance na Novodvorské ulici, kde si lupič vzal dvě rukojmí.

Při rozhovoru si ovšem pětatřicetiletý policista hlídá každé slovo. S lakonickým zdůvodněním, že čím méně budou lidé o této profesi vědět, tím více je mohou policisté chránit.

Napadá mě, co děláte, když právě nevyjednáváte? Situace typu Novodvorská se přece jen objeví párkrát v životě.

Možná byste se divila. K případům nás volají desetkrát až dvacetkrát do roka a někdy i k náročnějším.

K jakým třeba?

Například k sebevraždě s použitím výbušniny nebo případům, kde figurují děti. Takové situace člověku uvíznou v hlavě nejdéle. Asi šedesát procent zákroků tvoří demonstrování úmyslu spáchat sebevraždu, ale spektrum je pestré. Letos v létě si na Proseku vzal duševně nemocný člověk jako rukojmí asi desetiletou holčičku, jejíž rodinu z něčeho vinil. Náročná situace.

To abyste měl i nějaké vědomosti z psychologie a psychiatrie, ne?

S duševně nemocnými se sice setkávám poměrně často, ale při vyjednávání existují určité obecné postupy. Psychologické vzdělání by mohlo být spíše kontraproduktivní. Hrozí, že by psycholog v několika minutách sklouzl k diagnostikování. Tito odborníci nám ale například pomáhají vytvořit profil pachatele.

Ještě se vrátím k první otázce. Dvakrát jste posunoval čas našeho setkání kvůli neodkladné práci, asi tedy čtyřiadvacet hodin nečekáte v kanceláři na telefonát?

To vážně ne. Každý vyjednavač, a je nás v Praze zhruba deset, má svoji hlavní profesi. Já například pracuji u pořádkové policie, kde mám na starosti bezpečnostní opatření na demonstracích, rizikových fotbalových zápasech a podobně. Vyjednávání je specializace navíc.

Takovou práci asi nemůže dělat každý. Jaké schopnosti vyžaduje?

Leckterý policista má chuť něco takového dělat, ale většinou se už během prvních dnů školení a tréninků vytřídí lidé, se kterými se musíme rozloučit. Zkrátka se na to nehodí. Zjednodušeně řečeno – vyjednavač musí umět používat hlavu a zachovat ji chladnou, mít empatii. Je to podobné jako u jiných specializací. Odstřelovačem by se také rád stal kde kdo, ale jen málokdo projde náročným sítem.

Pojďme k případu na Novodvorské. Čím byl výjimečný?

Minimálně stejně náročné situace řešíme vícekrát do roka. Tento případ byl výjimečný pouze v tom, že šlo v Česku o první rukojmí v bance. Dojem něčeho mimořádného podtrhla také média. Novináři byli celou dobu na místě, takže lidé mohli zásah sledovat prakticky v přímém přenosu.

Jak konkrétně zněl váš úkol?

Vyjednavači jsou nasazováni tam, kde je ohrožený život nebo zdraví lidí a nelze použít standardní metody policejní práce. Také na Novodvorské bylo naším úkolem udělat všechno pro to, aby policie nemusela použít sílu.

Říkáte naším úkolem. Bylo vás vyjednavačů na místě víc?

Pracovali jsme v šestičlenném týmu. Plus národní koordinátor krizového vyjednávání.

Noviny psaly o „volavce“, policistce, která v rozhodujícím okamžiku přišla ke dveřím a odvedla pozornost lupiče. Byla od vás?

Policie tento termín nepoužívá, taktika zákroku nebyla v naší kompetenci. To je na veliteli zásahu. Vyjednávání je založené na férové hře. Dotyčnému nelžeme. Skoro vždy jde o člověka, který je nějak zahnaný do kouta. My se mu jen snažíme nastínit možnosti řešení, které on v tu chvíli třeba nevidí.

Kdy jste poznali, že před sebou máte spíš nešťastníka než profesionálního lupiče?

Jako amatér rozhodně nepůsobil. Pro nás to byl někdo, kdo vyhrožuje se zbraní v ruce. Pochopitelně jsme nevěděli, že jde o plynovou pistoli. Poměrně často měnil požadavky, byl nedůvěřivý. Nemohli jsme si dovolit pochybovat o tom, že by své výhrůžky nesplnil. Působil jako člověk, který ví, co dělá a své kroky má připravené.

Můžete pojmenovat klíčový okamžik, kdy to začalo vypadat nadějně? Čím jste na něj zapůsobili, že pustil první rukojmí?

Tak tohle se ode mě nedozvíte. Vyjednávání je založené na důvěře, jeho obsah nezveřejňujeme. Propuštění jednoho rukojmí byl od něho vstřícný krok, ale na splnění svých podmínek trval dál. Postupně se nám podařilo předložit tomu muži takové řešení, které nevnímal jako prohru. Necítil se jím ohrožený.

Vážně? Teď je nicméně ohrožený patnácti lety vězení.

Co je to v porovnání s tím, co by se mohlo stát, kdyby proti němu policisté museli použít zbraně.

Co byste dělali, kdyby nezvedl pevnou telefonní linku?

To, co se obvykle dělá, když se někomu nemůžete dovolat. Snažíte se navázat kontakt jinak, osobně nebo mobilem. Nezakrývám ovšem, že nám výrazně pomohlo, že ten telefon zvedl.

Mluvil jste s ním přímo vy?

Hovořili s ním dva kolegové z týmu. My ostatní jsme jim dělali servis, zázemí. To ale nebudu dál rozvádět.

Podle čeho jste je vybrali?

Náš pražský tým tvoří lidé ve věku od dvaceti do šedesáti let. Konkrétní člověk se tipuje podle situace. Obecně platí, že pokud bude třeba vyjednávat se starším člověkem, který chce spáchat bilanční sebevraždu, asi na něj nenasadíte mladíka bez jakýchkoli životních zkušeností. Na druhé straně ani to není dogma. Někdy naopak zjistíte, že právě někdo mladší by si s dotyčným jedincem mohl rozumět.

Vsadím se, že hrajete šachy, že?

A víte, že ano. Vyjednávání člověka nutí používat hlavu. Neustále. Není dobré vynechat jediný den a šachy jsou také trénink. Ale v našem týmu jsem ještě s nikým nehrál. Jsme různorodá skupina a ostatní si tříbí mozek jinak.

Nermoutí vás, že neustále trénujete a to uplatnění dovedností přichází jen tu a tam?

Tak to prostě je. Každá ostrá akce je pro zúčastněné ohromná zkušenost, kterou pak na našich pravidelných setkáních rozebíráme. Trénovat musíme neustále, abychom byli připravení na ještě obtížnější zákroky, které mohou přijít. Na situace, kdy třeba nepůjde jen o jednoho člověka, ale skupinu pachatelů. Pak nemusí jít o hodiny, ale o dny.

Jaký je to pocit úspěšně něco vyjednat?

Pocit je to nádherný. Jako pohlazení po duši působí vědomí, že jste někoho zachránili a ještě lépe člověku je, když si ti lidé z dramatické události odnášejí co nejmenší traumata. A to se nám, myslím, právě na Novodvorské povedlo se vším všudy.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!