Ústavní soud (ÚS) ponechal v platnosti spornou část exekučního řádu, která údajně poškozovala oprávněné, tedy věřitele. Zároveň ale nařídil takový výklad zákona, jenž je pro věřitele výhodnější. Norma říká, že při zastavení exekuce pro nemajetnost dlužníka nese náklady exekuce věřitel. Podle ÚS je ale nutné vždy zohlednit to, jaká je míra zavinění věřitele na zastavení exekuce.
Z nálezu vyplývá, že věřitel ponese náklady neúspěšné exekuce jen v tom případě, že předem věděl, že dlužník je insolventní a nemá žádný majetek. Jindy půjdou náklady na vrub exekutora. „Je na soudu, který rozhoduje o nákladech exekuce, aby posuzoval, do jaké míry bylo způsobeno tím oprávněným, že podal návrh na výkon rozhodnutí s vědomím či nevědomím toho, zda povinný je zcela insolventní,“ řekl soudce zpravodaj Stanislav Balík.
Ústavní soud naznačil, že znění sporné části exekučního řádu po poslední novele není šťastně zvoleno. Gramatická podoba se nemusí na první pohled jevit jako ústavně konformní, domnívají se ústavní soudci. Podle Balíka ale soudy mohou i přesto vykládat zákon v souladu s ústavou, a to podobným způsobem, jak to činily před poslední novelou. „Bude zase na nich, aby podle konkrétního případu posuzovaly míru zavinění a rozhodly, jak se rozloží či nerozloží náklady exekuce mezi oprávněným a soudním exekutorem,“ uvedl Balík.
Návrh na zrušení části exekučního řádu podal Okresní soud v Semilech. Sporný paragraf stanovuje, že v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi věřitel. Podle Okresního soudu v Semilech by ale náklady měl spíše nést exekutor.
Ústavní soud zkoumá činnost exekutorů i zákonnou úpravu jejich práce opakovaně. V minulosti například zrušil část vyhlášky, podle které exekutoři v některých případech mohli dostat vysoké odměny, i když dlužník uhradil pohledávku dobrovolně a k nařízené exekuci se nakonec nepřistoupilo.
