Jako malý kluk, neznalý obsahu pojmů STB, ÚV KSČ atd., jsem měl v tehdy panujícím režimu zvaném socialismus sladký život. Považte, co stály dobroty z lednice : Nanuk 1,10 Kčs, Míša 1 Kčs, Polárka 80 haléřů, Eskymo 50 haléřů.
Mít na ně, k tomu stačilo málo. Ve škole nezaplatit obědy a peníze na ně od rodičů si nechat.
U nás ve Strašnicích, nahoře na hlavní ulici, sídlilo lahůdkářství u Součků. Každou sobotu odpoledne mě tam máma hnala se seznamem, co mám nakoupit. Nenáviděl jsem tu ztrátu času. Než se člověk probojoval k pultu, trvalo to hodinu. Stát ve frontě hádajících se a strkajících žen bylo za trest.
Když jsem trochu povyrostl, zjistil jsem, že kousek od nervózních a udřených manželek a matek dětí, které ještě před chvilkou musely roztáčet kola pětiletky (v sobotu dopoledne se totiž pracovalo), kousek za krámem, existuje úplně jiný svět.
Vévodil mu mohutný kávovar, syčící a věčně vyfukující oblaka páry. K pultíku jsem si objednal humrový chlebíček (2,10 Kčs). Když jsem byl větší, odhodlal jsem si poručit i decinku červeného vína. Dostal jsem ji a nikdo se mě neptal, kolik mi je let.
Ze zdi se na mě z polic zubily láhve nejrůznějších tvarů. Nejvíc mě fascinovala ta se svítivě zeleným obsahem. Stejně jako dámy, které chodily ještě dál dozadu, pomalované jako viněty a tak krásně jiné, než ty z fronty.
Kousek pod lahůdkářstvím nad kinem Mír byl mléčný bar. Štvalo mě, že je tu draho, jahodový koktejl tu měli za 1,50 Kčs. Přitom dole na Václavském náměstí, ve vyhlášeném automatu Koruna, stál jen 1,30 Kčs. A tak se jelo tramvají na Václavák. Ke koktejlu jsem přikusoval rakvičku (2 Kčs). Ta rafinovanost, šlehačku neměla jen na povrchu, ale i uvnitř.
Když jsem dostal hlad, dal jsem si někde oběd za celé dvě koruny (10 dkg bramborového salátu 1,10 Kčs, dva rohlíky po 30 haléřích).
Jak se tehdy krásně žilo. A co teprve, když přišly Vánoce. Soudruzi věnovali lidu dárek. Uvolnili pár dolarů ze státní kasy a najednou se v zelenině objevily pomeranče. Ne ty bez šťávy, ze spřátelené Kuby, ale opravdické, oranžové, španělské. Máma mě pro ně vyslala do fronty s tím, ať pak ještě někde koupím máslo.V mlékárně v Čechově ulici, bylo pozdvižení. Na pultě stála obří homole másla a rozšafná mlékařka Veselá z ní krájela se slovy: „Vážení, to je z kapitalistického Dánska.“
Dloubnul jsem si už cestou domů. Dodnes cítím na jazyku jeho báječnou slanou chuť. Jak to v té v cizině dělají, že mají takovou dobrotu, vrtalo mi hlavou. Ještě pár let, než jsem začal rozum brát.
P. S. Ceny zboží vyhrazeny.
