Woodman: Chtěl jsem v politice něco změnit. Jako naivní blázen | E15.cz

Woodman: Chtěl jsem v politice něco změnit. Jako naivní blázen

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Zpěváka Marcela Woodmana už politika znechutila. Všechny své síly chce věnovat rokenrolové kapele R’N’R Band a novému albu, které s ní připravuje.

Rokenrolového zpěváka Marcela Lesníka alias Woodmana nedávno postihl infarkt. Sám říká, že na něj dolehl stres z podnikání. A nejenom to. Své nervy hodně zatížil, když se před osmi lety dal na politickou dráhu. „Je to pro mne obrovské zklamání. Raději se budu věnovat své kapele. Dodnes nás to baví, jinak bych to už dávno nedělal,“ říká šestačtyřicetiletý muzikant z Ostravy.

Měli jste někdy chuť to zabalit?

Zabalit? Ještě ne. Víte co? Možná jedna velká výhoda naší kapely je, že máme jedenáct členů. V podstatě nikdo nikomu neleze na nervy. U nás, co si vzpomínám, situace podobná ponorkové nemoci nenastala.

Fungujete jednadvacet let. Kolik se za tu dobu u vás prostřídalo muzikantů?

Velmi málo. Vyměnil se bubeník a kytarista. No a teď jeden zpěvák, který řekl, že jde do důchodu, ale zároveň zůstal jako náhradník, takže je pořád členem kolektivu.

Zažil jste infarkt. Jak se vám jako rokenrolistovi daří zápasit s nezdravým životním stylem?

Všichni jsme velcí frajeři do chvíle, než nás to potká. Když mě nečekaně potkal infarkt, hned jsem měl v hlavě rozsvíceno. Ale abych řekl pravdu, tak jsem nikdy nežil nezdravým životem, nicméně nervy s podnikáním se na mně za těch dvacet let podepsaly. O tom jsem přesvědčen.

Po infarktu se stavíte k životu jinak?

Myslím, že jo. Ten zlom tam je. Hlavně jsem si vyčistil hlavu od věci, do které jsem vůbec neměl jít, a tou je politika. Jsem naivní blázen. Před osmi lety jsem cítil potřebu něco změnit a myslel jsem si, že bych tomu snad mohl pomoct svým konzervativním přístupem k životu. Bohužel jsem přišel na to, že všechno funguje úplně jinak.

Jste v zastupitelstvu města za ODS. Funguje strana na komunální úrovni jako pravicová?

Ani z dvaceti procent. Postsocialismus je v nás zakořeněný. Funguje jako každá politická strana v zemi, čili jde o to dostat se jen k nějakému ritu a tam si udělat svůj byznys. Je to pro mě největší zklamání. Pravicové názory, jako například pomáhat živnostníkům, vážit si lidí, kteří se sami o sebe starají, jsou na jejich žebříčku hodnot někde úplně dole.

Došlo vám, že to nemáte zapotřebí?

Ano. Dodělám to, co mám dodělat, ale už nikdy do toho nepůjdu. Infarkt mi pomohl právě v tom, abych si uvědomil, že tato cesta není správná.

Co dál jste ještě vyřadil ze svého života?

Spíš jsem přidal. Starám se víc o sebe, o svou hlavu, tedy abych si ji udržoval čistou, a zabírám tělo. Víc sportuji.

Co se týče showbyznysu, prohlásil jste, že vaše první deska, kterou jste vydali u firmy Popron, byla šlápnutím vedle. Ještě si za tím stojíte?

Určitě. Stojím si za tím, že nemá smysl nahrávat desky u velkých společností. Na to už přišlo hodně kapel, které něco umí. Velké společnosti vám dneska nic nepřinesou. Oni něco natočí, ale vy nikdy nebudete mít kontrolu nad tím, jestli se to snaží prodat nebo dostat do médií, ani kolik nosičů se ve skutečnosti prodalo.

Takže řešením je, že si desky kapely vydávají samy?

Nic jiného nezbývá, ale nám to ani nevadí. Naopak. Když se deska udělá dobře od obalu, tak nemáme problém prodávat desky na koncertech. Zrovna chystáme vydání nové desky, naší páté v řadě. Strašně se na tu desku těším, protože cítím ve vzduchu, že přijde něco, co už tu dlouho nebylo, a tím je pozitivní energie.

Budete na ní mít nějaké hosty?

Už jsem oslovil Michala Žáčka nebo výborného slovenského barytonsaxofonistu Petra Kohouta z kapely Bez ladu a skladu. Kdyby se mi povedlo přemluvit mistra saxofonu Rudu Březinu, který hrál na turné s Rayem Charlesem, to by pro nás byla pocta. Deska rozhodně bude třešnička na našem dvaadvacetiletém dortu. Chtěl bych, abychom ji natočili do konce roku.

Plánujete i klip?

To je věc, kterou nemám prozkoumanou, to se přiznám. S Českou televizí jsme kdysi natočili klip, ale svůj vlastní nemáme.

Na YouTube dnes klipy jedou.

Doba se změnila, že? Televize v podstatě jako médium není potřebná. Klip bychom měli natočit. Vím, že v tom je naše velká rezerva. Líbí se mi, když kapely mají své songy na YouTube, ta sledovanost je někdy šílená. Jsem ale ročník, který se k internetovým novostem dostává pomaleji. Ale ten klip určitě natočíme. Slibuji.

Máte nějaký nápad, jak by měl vypadat?

Abych řekl pravdu, úplně ne, ale v tom se spoléhám na Marka Dohnala, který je televizním dramaturgem. Jeho texty a nápady jsou pro mě naprosto fenomenální. Takže když přijde čas na klip, bude Marek ten, kdo napíše scénář. Je výhradním autorem textů.

Co vás nejvíc překvapilo z jeho nové tvorby?

Text na slavnou písničku Raye Charlese, která se jmenuje Hallelujah, I love her so. Na ni napsal český text s názvem „Do pieruna, kaj se vzal ten smog“. Je to píseň k ostravskému ovzduší. Když se dobře natočí, vznikne ostravský song, za který se nebudeme stydět.

Když se vrátím k politice, zkoušel jste dělat něco proti smogu v zastupitelstvu?

Přiznám se, že nic. Dřív nebo později si člověk v zastupitelstvu uvědomí, že je jeden z pětapadesáti členů a jde o jednoduchou matematiku. Vy si můžete začít vyskakovat, když budete mít dvacet osm hlasů za sebou. Nemáte? Tak si můžete říkat, co chcete. Myslím si, že dnešní politika ze strany magistrátu, co se ekologie v Ostravě týče, není dobrá. Není přeci možné, aby sanace lagun zamořila půl Ostravy a firma, která to způsobila, byla v klidu.

Primátor říká, že si bude stěžovat vládě.

Jsou to mediální žvásty. Kdyby chtěli zakročit, zakročí. Síla slova náměstka primátora nebo náměstka hejtmana musí být tak velká, že firma před ním musí spadnout na zem. A když tuto hrubou sílu nepoužijí, tak pardon, dělají něco špatně.

Může tento systém někdy fungovat lépe?

Ne, už jsem naprostý skeptik. Kdybyste se mě zeptal čtyři roky zpátky, byl jsem velký optimista. Myslím si, že demokracie evropského charakteru dospěla do stádia, kdy není cesty zpět. To vidíme všude. Řek se nemůže domluvit s Němcem nebo Francouz s Angličanem. To nefungovalo tisíc let a nebude to fungovat ani teď.

Když je demokracie evropského charakteru v koncích, co by mělo podle vás přijít?

To se velmi těžko hodnotí, ale myslím si, že cesta vede přes jednoduché principy. Vést samosprávu by měli lidé, kteří nemají prvotní potřebu se touto službou dobře živit. Znám lidi, kteří jdou do politiky ve svých dvaceti, aby poskakovali po žebříčku politiky nahoru. Ale zároveň nevědí, co je normální život, co znamená vydělat peníze a jak je investovat. Takoví lidé pak rozhodují o miliardách, strašné.

Vaše zklamání z politiky je hlubší, než se na první pohled zdálo.

Víte, vždy jsem se snažil předat lidem pozitivní energii, kterou na pódiu mám. Když se nám to vrátí zpět ve formě potlesku, jsme spokojení. Ale v politice je to jiná hra. Všechno se dopředu připravuje, intrikuje. Chybí tam spontánnost, jasné názory a přesvědčení.

Pro mnoho lidí jste ve svých názorech příliš radikální.

Říká se to o mně. Jestli je radikál ten, co se snaží říkat, co si myslí, pak ano. Mě politika neživí a ani nemám v úmyslu se šplhat někde po politickém žebříku. Umím na sebe natahat lidi, ale budu se raději realizovat v kapele nebo při provozování restaurací a hudebního klubu. Mám radost, když si můžeme náš rodinný podnik vylepšovat a někam ho posouvat. Když jsme ten zkrachovalý kulturák masokombinátu před šesti lety kupovali, spousta lidí si šukala na čelo. Mám radost, že se nám za těch pět let podařilo klub dostat na nějakou úroveň.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video