Z I. B třídy až do první ligy

Někdejší pravý obránce Ladislav Kubalák je pevně spjatý s frýdeckomísteckým fotbalem.

Ladislav Kubalák je ikonou frýdecko-místeckého fotbalu. Celou kariéru prožil ve Válcovnách plechu Frýdek-Místek. V sezoně 1976/1977 dokonce v první lize. Odskočil si pouze na vojnu do Holešova. Po
ukončení fotbalové kariéry dva roky trénoval mládež. Od roku 1979 dělá správce stadionu ve Stovkách.

Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste ještě oblékal frýdecko-místecký dres? Ve Válcovnách jsem začínal od I. B třídy. Nikde jinde jsem nepůsobil, takže jsem s tímto celkem zažil všechny postupy až do nejvyšší soutěže. Začínal jsem v žácích, poté jsem hrál za dorost. Vojenskou službu jsem si odbyl v Holešově. Tam jsem za dva roky zažil dva postupy. Pak jsem se vrátil do Válcoven, které hrály I. B třídu. Postupnými krůčky jsme se během deseti let dostali až do první ligy.

Tu jste však hráli pouze jeden rok. Bohužel ano. Hlavní příčinou byla nezkušenost našich hráčů. Měli jsme sice v kádru kluky, kteří předtím působili v klubech hrajících první nebo druhou ligu, nastupovali však jen výjimečně, takže neměli zkušenosti na rozdávání.

Na co z působení v první lize nejraději vzpomínáte? Hlavně na zápasy se Spartou Praha, se kterou jsme se utkali jak v první, tak i ve druhé lize. V utkání ve druhé lize jsme na Letné před třicetitisícovou návštěvou prohráli 0:1. Na utkání jsme jeli tramvají, takže se na nás v Praze dívali jako na vesničany. Doma jsme je ale porazili. V prvoligovém ročníku jsme Spartu porazili 1:0 na jejich hřišti. Doma jsme s ní remizovali. Dohromady jsme se sparťany hráli čtyři utkání s aktivní bilancí dvou výher, jedné remízy a jedné prohry.

Jaký je to pocit hrát nejvyšší soutěž? Nádherný. Byl to pro mě vrchol kariéry. Mohl jsem si zahrát proti takovým velikánům, jako byli Vízek, Nehoda, Ondruš nebo Čapkovičové. Byl to pro mě obrovský zážitek. Jsou to ikony českého a tehdy ještě československého fotbalu.

Kdo se staral o veselou náladu uvnitř mužstva? Především Miroslav Levinský, který neustále zvedal atmosféru v kabině. Dále Jiří Mrázek. Nevím, koho bych jmenoval dál. Byli jsme výborná parta.

Se kterým spoluhráčem jste si nejvíce rozuměl? Za tu dobu, co jsem tady hrál, se v mužstvu vystřídalo mnoho fotbalistů. Pokud však jde o ty prvoligové, nedá se říct, že bych si s někým rozuměl víc než s těmi ostatními. Byli jsme prostě skvělá parta, která táhla za jeden provaz. Netvořily se žádné skupinky. Nemůžu říct, že by někdo s někým
nedokázal vyjít. Bohužel se nám nepodařilo se v soutěži udržet déle. Naši fanoušci by si to určitě zasloužili.

Jací tenkrát byli? Úžasní. Když jsme ještě ve druhé lize hráli na Spartě, přijeli tam ve dvaceti autobusech. Tam, kam to neměli daleko, jezdilo taky hodně fanoušků. Třeba na Slovensko do Trenčína nebo Michalovců.

Ve třiatřiceti letech jste přestal hrát aktivně fotbal. Co jste dělal dál? Dva roky jsem trénoval mládež. V roce 1979 jsem nastoupil jako správce na stadion ve Stovkách a dělám to už třicet let. Vypomáhám tady každou sezonu.

Když jste ještě hrál fotbal, musel jste pracovat? Ještě ve druhé lize jsem pracoval v podniku na půl úvazku. Když se šlo do první ligy, už to nešlo. Dneska se říká, že jsme byli uvolnění zaměstnanci.

Díky práci na stadionu znáte poměrně dobře současný třetiligový kádr Frýdku-Místku. Má tento tým na druhou ligu, nebo mu ještě něco chybí? Myslím si, že dneska je to všechno o penězích. Současné mužstvo má, alespoň podle mě, na střed Moravskoslezské fotbalové ligy. Jsou tady šikovní kluci, ale chtělo by to něco navíc