Někteří si o něm myslí, že je blázen. Jiní zase obdivují, s jakou odvahou se pouští k soubojům v ledovém korytě. Na několik stovek metrů dlouhé dráze zdolává padesátimetrové převýšení, ostré zatáčky a náročné skoky.
Michal Procházka z Bíliny u Teplic patří do české reprezentace, která letos objede všechny závody série Red Bull Crashed Ice. První podnik v Mnichově už mají za sebou. Další tři ve Valkenburgu, Moskvě a Quebecu je ještě čekají.
„Je to sport budoucnosti. Doufám, že to všechno bude ještě větší, protože nic lepšího jsem ještě nezažil. Je tam hodně adrenalinu a zábavy,“ říká osmnáctiletý student o sportu, kdy na ledové dráze svádí souboje čtveřice závodníků a jen dva nejlepší postupují k boji o celkové prvenství.
Co vás na tom baví? Málokdy se svezu na bruslích z kopce ve velké rychlosti, můžu na nich skákat a ještě na mě kouká spousta lidí.
Série Crashed Ice funguje od roku 2000, ale vy jste naskočil až před dvěma roky v Praze. Chtěl jsem jet už dřív, ale neměl jsem na to věk a ani potuchy, jak se tam zaregistrovat. Povedlo se mi to až předloni a skončil jsem šestadvacátý. Loni jsem se dostal do reprezentace a jsem tam i letos.
Jak se člověk dostane do reprezentace? Kvalifikací v Letňanech. Bylo to vloni týden před závody v Mnichově. Zkoušel jsem se na ten závod kvalifikovat přímo v Německu, ale to mi nevyšlo. Jela se jenom jedna jízda a ta se mi moc nepovedla. Táta mi pak řekl, že se jede kvalifikace v Čechách na oba dva závody v loňském roce, a tu jsem musel vyhrát, aby mě tam vzali. A povedlo se mi to.
Kolik lidí jste vyřadil? Možná kolem čtyř stovek. Bylo to sice v Praze, ale sjeli se tam lidé z celé republiky.
Ledové koryto se staví asi deset dní a vždy jen na závody. Jak vypadá kvalifikace? Bylo to na zimáku. Postavili překážkovou dráhu. Nejdříve se jezdily kvalifikační jízdy na čas a potom pavouk nejlepších dvaatřiceti závodníků.
Jaké potřebujete mít schopnosti, abyste takovéhle závody mohl jezdit? Je to strašně všestranné. Člověk musí být dobrý bruslař. Zároveň musí mít i dobrou techniku, aby dobře zvládal skoky. Trochu mi to připomíná třeba skicross, kde se jezdí stejným způsobem, ale na lyžích, nebo třeba snowboardcross. Ten sám jezdím. Jsem v něm třetí na mistrovství republiky juniorů. Minulý rok jsem to ještě moc nevyužil, ale letos už se mi to povedlo víc.
Asi v tom, že se dokážu dobře orientovat v chumlu závodníků na trati. Tohle je taky strašně důležité zvládat. Když se podíváte na takového Lukáše Kolce (v Mnichově skončil letos třetí mezi sto dvaceti závodníky, pozn. red.), ten má na trati přehled. Když vystartuje z posledního místa, stejně všechny natře.
Dá se na takovýhle sport nějak trénovat? Hraju hokej na krajské úrovni. Skáču na skákacích botách, a tím nabírám odrazovou sílu. Ještě ten snowboardcross. Ten mi letos moc nevyšel. Chtěl jsem se dostat do nějakého profiteamu, ale nic. Letošní sezonu už asi nestihnu.
Red Bull Crashed Ice je sport, kde se vrháte do ledového koryta s obrovským převýšením. Nemáte na startu strach? Většinou ani nad ničím nepřemýšlím. Na prvních dvou závodech jsem teda byl docela nervózní. Přišlo to na mě ve chvíli, kdy jsem se postavil na start a koukal jsem na trať. Řvalo tam pár tisíc lidí (v Quebecu bylo vloni 120 tisíc lidí a letos v Mnichově třiadvacet tisíc lidí, pozn. red.) a docela se mi rozklepala kolena. Třeba v Quebecu už jsem tak nervózní nebyl, ale když jsem jel svoji poslední jízdu, praskl mi zase v předposlední zatáčce nůž. Takže jsem na to dojel.
Je to i dost o náhodě. Je to tak. Člověk nikdy neví, kde vezme nějakou rýhu a upadne. Musíte mít i štěstí.
Tahle sezona bude mít čtyři závody. Jaké máte cíle? Chtěl jsem být do šestnáctky a to se mi povedlo. Teď bych chtěl ještě dál. O víkendu pojedeme ve Valkenburgu. Pak nás čekají Moskva a Quebec. Můj sen je alespoň jednou se dostat do malého finále.
