Závody psích spřežení jsou moje vášeň

Na táborském nádraží má hlavní slovo. Dohlíží na ty, kteří řídí provoz po kolejích. Úkolem táborského přednosty Milana Vodáka je ohlídat na dráze bezpečnost i to, aby vlaky jezdily načas. Kdo by ale čekal zarytého milovníka vláčků a sběratele miniaturních železničních vagonů, bude překvapený. Milan Vodák „frčí“ na úplně jiný pohon. Je vášnivým chovatelem speciálního psího plemene a také mašérem, tedy psovodem, který kočíruje spřežení ze saní nebo vozíku.
Milan Vodák prozradil, jak vypadá jeho sedm radostí.

1. Rodina

Na prvním místě musím říct rodinu. To, že je zdravá, že funguje, že se nám daří dobře. Velkou radost mi udělal syn David s vysvědčením na gymnáziu, měl vyznamenání. Dcera Táňa zase potěšila tím, jak se jí daří ve stolním tenise. Hraje v Soběslavi.

2. Relax na kole a na běžkách

V létě odpočívám na kole, na Soběslavsku chodím taky houbařit. Bereme s sebou hodně psy, i v létě potřebují pohyb. V zimě rád běžkuji. Znovu jsem oprášil sjezdovky, když jsem učil dceru a syna. Jezdíme často na Monínec, na večerní lyžování. Parádní jsou také upravené běžkařské stopy na Jistebnicku.

3. Čím vyšší, tím lepší

S rodinou vyrážíme na výlety po horách. Jsou mi blízké už jen tím, že se tam člověk dostane na závodech. V srpnu chystáme pěší výlet do rakouských Alp. Tíhnu k horám, čím větší kopce, tím lépe. Moře o dovolené zas až tak moc nepotřebuji.

4. Závody

Mojí vášní jsou psi, závody spřežení. Jezdíme sprinty, to je sedm až deset kilometrů. Používám speciální plemeno, českého horského psa. Vyšlechtili ho na Třeboňsku z kanadského saňového psa a slovenského čuvače. Sám je chovám už od roku 1991, teď mám tři. Na podzim a na jaře zapřahám do tříkolky, v zimě do saní. Jezdíme na závody po celé republice, zatím největším úspěchem bylo třetí místo na mistrovství republiky v Děčínském sněžníku. Je to celoroční koníček, i když teď nemůžeme trénovat, psi mohou, až když klesne teplota pod patnáct stupňů. Na suchu na kárách je za sezonu až dvanáct závodů, v zimě na saních tak osm. Některých se pravidelně účastníme. Ale není to tak, jak si hodně lidi myslí, že se člověk jenom veze. Psům je třeba pomoct, popoběhnout, i když jsou kolikrát schopní udělat pro pána všechno. Někdy je musím mírnit, aby si neublížili. Dřív jsem se psy dělával triatlon, dokážou člověka táhnout k lepšímu výsledku, a to někdy doslova.

5. Vyléčili jsme Cita

Velkou radost mám z toho, že se nám podařilo vyléčit těžce nemocného psa Cita. Všechno nasvědčuje tomu, že se dostane do formy a na podzim bude moct závodit. Měl problémy s trávením. Chtěl bych poděkovat veterináři Václavu Pavlišovi, který o naše psy pečuje od začátku. Citovi je už deset let. Je zvláštní, že je v tomhle věku tak dobrý. Na každém zvířeti ale poznám, co zvládne. Žádný mašér nezapřáhne psa, který by na to neměl.

6. Povedené nádraží

Těší mě, že už je na táborském nádraží hotová přestavba v rámci čtvrtého koridoru. Mezi Táborem a Planou nad Lužnicí teď mohou rychlíky jet až sto dvacet kilometrů za hodinu. I když mne mrzí, jak se lidé chovají k novým věcem, třeba zasklená čekárna na zastávce Čápův dvůr. Teď už je skel o polovinu méně, plno je jich také posprejovaných. Abych nezapomněl, měl jsem radost, že se nádraží v Jindřichově Hradci dostalo do finále mezi deset nejkrásnějších v republice. Patří totiž také do našeho obvodu.

7. Arny bude vedoucí

Daří se mi připravovat ročního Arnyho na úlohu vedoucího psa. Musí se naučit zatáčet, zpomalovat, všechno jen na hlasový pokyn, nepoužíváme žádné opratě. Pes musí být imunní, třeba když přes cestu přeskočí zajíc, jinak by to skončilo špatně i pro mašéra. Nejdříve jsme trénovali vpravo a vlevo, to je základ, musíte to zkoušet ve městě, kde jsou ostré rohy, to už zvládl. Teď přijde otáčení a povel zpět. Arny má slavného bratra, vlastní ho Přemek Podlaha, ukazoval ho i v Receptáři.