Žijí v noci. Pečou rohlíky, bojují s požáry | E15.cz

Žijí v noci. Pečou rohlíky, bojují s požáry

Jaké to je být vzhůru a pracovat, když ostatní spí? Sedmičce o tom povyprávěli pekař, hasič a taxikář.

Co mají společného hasiči, pekaři, taxikáři, zdravotníci, čerpadláři, policisté a barmani? Musejí pracovat v noci. Ostatní spí, oni jsou na nohách. Když v osm večer lidé sedají k televizi, aby sledovali své oblíbené seriály, dvaatřicetiletý Marek Zachara začíná chystat těsto v přílucké pekárně Svoboda-Březík.

Pracuje tam už třináct let. Míchá těsto na slané pečivo – rohlíky, dalamánky a pletýnky, ale také na zdejší vyhlášené vánočky. Ranní a noční směny se mu střídají po týdnu. „Člověk si zvykne. Když mám noční, přes den spím méně, stačí mi třeba šest hodin, ale při ranních spím i deset hodin,“ říká pekař.

Večer, než jde do práce, si dá kávu. Další vypije v pekárně o přestávce. Dřímota na něj nejde. „Není čas na to, aby se člověku chtělo spát. Furt něco míchám, chystám a kontroluju,“ říká Zachara.
Končí v šest ráno, a když se vrací domů do Štípy, jeho žena a dvouletý syn právě vstávají. „Chvíli si s ním hraju a potom jdu spát. Snažím se pak ale trávit s rodinou odpoledne,“ popisuje pekař svůj den.

Své povolání by neměnil. „Hned vidíte výsledek. Jdete ráno ze směny a potkáváte lidi, jak si nesou papírové pytlíky s naším pečivem, a je vidět, že jim chutná. Není to skvělé?“ říká Zachara.

Na rozdíl od pekařů mají hasiči v práci postele a mohou v noci spát. Tedy dokud nezačne hořet nebo se nestane nějaká nehoda. „Něco se vám zdá, jste úplně někde jinde a pak to na člověka najednou hukne – rozsvítí se světla, rozezní se poplašný signál. Hned musíte být zcela při smyslech a soustředit se na zásah. Do minuty, nejpozději do dvou se musím obléct a vyjet s autem. Nejhorší je, když se vám po probuzení chce na záchod. Přemýšlíte, jestli to stihnete, nebo ne,“ říká velitel čety hasičů, šestačtyřicetiletý Bohumil Jiříček.

Tuhle práci začal dělat před jednadvaceti lety, dřív, než se oženil. „Manželka věděla, do čeho jde a co ji čeká,“ podotýká Jiříček. Zvykly si i jeho tři dcery. Pracovat v noci mu nevadí. „Nejhorší jsou dlouhé nebo náročné zásahy. To je člověk vyčerpaný, ať je to v noci, nebo ve dne, a pak se potřebuje pořádně vyspat,“ upřesňuje hasič.

Devětačtyřicetiletý Jiří Pavlenko je povoláním stolař. Teď ho ale nejčastěji lidé uvidí za volantem aut zlínské Taxislužby 99. Jezdí jenom v noci. Na štaci před diskotékou Flip přijíždí každý večer v osm.
„Začal jsem před čtyřmi měsíci brigádně, jen o víkendech. Práce ve stolařině ale bylo málo, takže teď jezdím každou noc,“ říká Pavlenko. Převrácený denní režim mu nevadí. Vyspí se přes den.

„Přes týden je to klidnější, většinu zákazníků máme do půlnoci. V pátek a sobotu je kšeftů hodně, největší frmol je od jedné do pěti ráno. Mladí se stěhují z jedné hospody do druhé nebo chtějí vzít domů,“ popisuje taxikář svou noční směnu.

Nebezpečí si nepřipouští, konflikt s agresivními pasažéry ještě nezažil. „Dokonce mi ještě ani nikdo nepozvracel uvnitř auto,“ dodává Pavlenko.

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!