Když pražský primátor Jan Koukal projížděl v pondělí ráno džípem Prahou, na žádné vozidlo Technické správy komunikací nenarazil. „Tím se potvrzují jeho slova, že pokud bude v Praze dva dny sněžit, jsme v koncích,“ cituje Koukala tisk. Je zima roku 1993 a na hlavní město zažívá jednu z největších sněhových kalamit. Až do víkendu 9. a 10. ledna letošního roku ji žádná zima nepřekonala. Pražané, kterým je sedmnáct let a méně, tolik sněhu v ulicích ještě nikdy neviděli.
Co se od té doby změnilo? Při pohledu na silnice v těchto dnech nic, co by stálo za řeč. Zkrátka když dva dny v Praze sněží, jsme v koncích.
To by ale nebylo spravedlivé. Například si metropole doplnila vozový park. Místo devětačtyřiceti sypačů, které před sedmnácti lety do ulic nakonec přece jen vyjely, má teď Praha o dvacet kousků více.
„Dalších pětapadesát strojů a dvě sněhové frézy pracují na odklízení sněhu na méně důležitých silnicích a v záloze je i těžká technika od soukromníků,“ říká Tomáš Mrázek z Technické správy komunikací. Celá sestava je kompletně nasazená už od šesti hodin ráno.
Na druhou stranu výrazně přibylo i automobilistů. Podle údajů Ředitelství silnic a dálnic zhoustl za tu dobu provoz v Praze téměř trojnásobně. Tam, kde v roce 1994 za den a noc projelo pětatřicet tisíc aut, jich loni jezdilo už téměř devadesát tisíc.
Podobně rychlým tempem se rozrostl i počet frekvence spojů městské hromadné dopravy. „Rychle jsme si zvykli, že se pohodlně dostaneme kdykoli kamkoli. A v době kalamity to tak prostě není,“ říká senátor Jaroslav Kubera, který obyvatelům Česka připravil nejnápadnější novinku. Od téhle zimy uklízejí zasněžená města jejich úředníci.
Ulice připomínají vojenská cvičiště
Je sobota osm hodin ráno, po celonočním nepřetržitém sněžení je na ulicích téměř dvacet centimetrů sněhu a každou hodinou sněhu přibývá. Silnice prohrnují stroje s radlicemi, ale na chodnících si lidé zoufale vydupávají cestičku sami.
„Nedá mi to. Vím, že už to není povinné, ale jak by tudy lidé chodili do obchodu,“ vysvětluje domovnice Anna Havránková a pečlivě odrnuje sníh k okrajům domu. Ani o pár centimetrů dál. Tam už je sousedovo.
Ulice připomínají vojenská cvičiště – chvíli se lidé brodí sněhem, chvíli kloužou po ledě a pár metrů mohou zase civilizovaně jít. Před obrovským kopcem sněhu, který na okraj chodníku nahrnula radlice, jedna ze starších žen rezignuje. „Zavolám dceři, aby mi nakoupila,“ podotýká osmdesátiletá žena, která se s prázdnou taškou vrací domů.
„Třetí den jsem začala péct chléb sama“
Ten den zůstaly „uvězněné“ v pražských bytech stovky důchodců a zdravotně postižených lidí.
Po obědě město rychle zřizuje bezplatnou telefonní linku. Stejnou jako při povodních nebo po vypuknutí prasečí chřipky. „Telefony zvoní takřka nepřetržitě, lidé volají hlavně na odklízení sněhu na vedlejších silnicích,“ říká jeden z operátorů linky.
V pondělí už mají meteorologové jasno. Na Prahu napadala osmatřiceticentimetrová pokrývka a město čelí téměř „dvacetiletému“ sněhu. Ale to už začíná být zle. Lidem docházejí zásoby a přes sliby předpovědí, že v pondělí už přeháňky ustanou, sněží dál.
„Nikam nejdu. Vždyť tady v Praze nemám ani pořádné boty, všechno jsem nechala na chalupě. Upekla jsem si chleba doma,“ chlubí se Eva Stejskalová, která už třetí den nevychází.
Magistrát vyhání do ulic přes sedm stovek úředníků s lopatami a sníh z centra začínají vyvážet tatry na náplavku. „V pondělí jsme povolali posilu ze zálohy, začali jsme mít problémy s dojezdy sanitek. Obyčejně máme skvělý čas kolem sedmi minut, teď se nám to protáhlo až k deseti minutám,“ říká Jiřina Ernestová ze záchranné služby.
Žádná stížnost, že někdo na neuklizeném chodníku uklouzl a zlomil si nohu, však na magistrát zatím nedorazila. „Neříkám, že zrovna teď není žádná stížnost na cestě. Ale magistrát je pro na takové případy pojištěný,“ vysvětluje mluvčí Jiří Wolf.
Nestůjte pod topoly, sledujte kořeny
Problémy se ale přesunují hlavně na periferii města. Autobusy mají mnohaminutová zpoždění. Špatná sitauce je i na železnici. Hned na začátku týdne vyjely z kolejí dva vlaky u Prahy. „Přetrvává nedostatek provozuschopných souprav a stále jsou potíže s neodklizenými výhybkami, i když už téměř dva dny nesněží,“ hlásí ve středu před obědem Filip Drápal z firmy Ropid, která organizuje městskou hromadnou dopravu.
V pracích a na cyklistických stezkách vznikají ve velkém trasy pro běžkaře. Plno je v těchto dnech v jednom z největších parků ve městě ve Stromovce. U Vltavy lidé sáňkují, bruslí, jezdí na lyžích a cyklisté zkoušejí i kola. Tamní stromy ale nejsou v nejlepší kondici už od povodní v roce 2002, jejich kořeny ničí voda. Některé uhnijí tak, že padnou k zemi, a to i v bezvětří. Těžký sníh je pro ně velkou zatěžkávací zkouškou.
„Prašan stromům tolik nevadí. Kdyby ale větve pokryla ledovka, tak bych do Stromovky nešel,“ říká rezolutně zahradní architekt Josef Souček, který je se stavem stromů dobře obeznámen.
Václava Čermáková, která dlouhá léta pracovala jako magistrátní specialistka na zeleň, radí, ať se lidé pozorně rozhlížejí. „Strom nepadne k zemi znenadání. Dřevo často praská, což je dobře slyšet,“ nabádá k opatrnosti.
Pozor si je třeba dát zejména na stromy s mělkými kořeny, jako jsou topoly, vrby nebo břízy.
Město zatím vyčíslilo náklady na odklízení kalamity na dvacet milionů korun, avšak je to zatím spíše takový meziúčet.
Zima zdaleka nekončí, meteorologové se právě přou, zda přijde v nejbližších dnech mráz nebo sníh. Jen o oteplení se zatím nemluví.
