Zítra zabijeme Jolanu, dali na Facebook

Začalo to profilem učitelky na sociální síti Facebook. Založily ho děti z její třídy. Stránka se časem hemžila urážkami na adresu spolužáků i samotné kantorky. Ta o tom vůbec netušila. Web nadělal zlou krev mezi žáky a pošpinil dobré jméno vyučující. Až po upozornění administrátor profil stáhl.
To je jeden z několika případů kyberšikany na Táborsku. V posledních letech se na místních základních školách snaží fyzickému i internetovému pronásledování odborníci předejít prevencí. Pořádají semináře pro děti i školení pro učitele, kteří pak konkrétní situace se žáky řeší.

Kvůli ponižování musel změnit školu

Dnes osmnáctiletý Lukáš, který navštěvoval jednu z táborských základních škol, si následky šikany stále nese v sobě. „Už to ale není tak drsné jako dřív,“ tvrdí. Od páté třídy ho spolužáci ponižovali, nadávali, vyhrožovali mu ublížením na zdraví a psychicky ho napadali. „Časem to došlo tak daleko, že jsem nechtěl chodit do školy. Zvracel jsem a měl jsem migrény,“ popisuje zážitky Lukáš. Vše musel nakonec vyřešit návštěvou psychologa.
Ten mu po několika sezeních doporučil přestup na jinou školu. „Tam šikanu brali jako vážný přestupek, vůbec jsem se tam s ní nesetkal,“ říká.
Na dvacetiletém Šimonovi z Tábora se napadání podepsalo jiným způsobem. Sám začal ubližovat ostatním okolo sebe. „Na základní škole mě šikanoval mladší spolužák. Mlátil mě, byl na mě sprostý a já se pak potřeboval někde vybít,“ popisuje.
Začala se mu líbit moc, kterou mu fyzické útoky dávaly. „Vždy jsem se tím hrozně uvolnil. Musel jsem dělat něco, abych se psychicky nesložil. A to, že jsem mohl napadnout staršího kluka, mi udělalo dobře,“ vypráví.
Šimon měl štěstí, že jeho útoky oběti nenahlásily na policii. Děti se častěji obracejí na linky bezpečí a jenom malé procento se dostane k policistům. „Přesná čísla, týkající se šikany, nemáme. Prevenci si dělají pedagogové na školách a potom řeší konkrétní případy s odborníky,“ říká mluvčí táborské policie Miroslav Doubek.
Problémem poslední doby je kyberšikana. Na rozdíl od fyzického napadání se před ní oběť nemůže skrýt ani doma. „Díky internetu a různým sociálním sítím se dnes kyberšikana dostala do popředí. Je těžké ji odhalit, protože není tak vidět,“ vysvětluje Jiří Let projektový manažer z České rady dětí a mládeže.

Dívce chodily sprosté zprávy

Zkušenost s virtuálními útoky má sedmnáctiletá Jolana. Na Facebooku někdo založil skupinu s názvem Zítra zabijeme Jolanu. „Bylo hodně nepříjemné sledovat, jak tam přibývají účastníci. Ani si neuvědomili, jak mi tím ubližují,“ vypráví dívka. Profil na stránce zrušila, ale ani tak se výsměchům nevyhnula. Spolužáci ve škole si o ní šeptali a na mobilní telefon jí přicházely sprosté zprávy. Celou věc pak začala řešit školní psycholožka, které se Jolana svěřila.
Česká rada dětí a mládeže, která pořádala workshop v Cafe MP7, chce dát dohromady návrhy, jak šikanu řešit. Výstupy ze setkání předá na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které s nimi dále bude pracovat. V dubnu 2011 se pak v Praze uskuteční celostátní konference, kde výsledné návrhy a projekty představí odborníkům ze sociální oblasti.