Když zafouká silný vítr, nedokáže ani vysoký pletivový plot odpadky zadržet. Igelitové sáčky se rozlétávají do širokého okolí, přistávají na stromech a keřích, v sousedním lese, na polích a zahrádkách.
„Zvykli jsme si. Žije se nám tady dobře, je tu klid. Lituji naopak lidi, kteří žijí v Místku. Skládka už se k nám navíc nemá přibližovat,“ říká překvapivě smířlivě Jiří Novák (na snímku vlevo), který bydlí v jednom ze dvou domů ležících asi tři sta metrů od skládky. V domku bydlí se šesti dětmi, tři jsou vlastní a tři
má v pěstounské péči. Všechny pravidelně sbírají igelitové pytlíky.
Když před deseti lety stavení koupil, skládka už fungovala, ale od domu skoro nebyla vidět. „Viděl jsem alej bříz, která už kvůli skládce také padla. Dohlédl jsem na zastávku autobusu, teď mi ve výhledu brání hory odpadků,“ dodává. Když se postaví před vrátka svého hospodářství s ovocnými stromy, slepicemi, kočkami i koněm v prostorném výběhu, má skládku v pozadí. Nad odpadky křičí ptáci, hlavně rackové. Na hromady najíždějí popelářská auta a jiné vozy, takzvané kompaktéry, ty čerstvý odpad ihned utlačují a posypávají hlínou. I tak se lehké smetí v silném větru rozletí do okolí dříve, než sjede z korby.
Když lidé žijící u skládky vyjdou ráno z domu, automaticky posbírají sáčky, které tam zavál vítr z hor odpadků
Stěhovat se nebudeme
„Ředitel skládky nám nabízel při posledním rozšiřování, že náš pozemek vykoupí. Odmítli jsme. Splatili jsme dům a jsme v pohodě,“ má jasno Novák. Oceňuje, že šéfové skládky se mu snaží vycházet vstříc.
„Máme dobré vztahy, pravidelně organizují větší brigády. I naše děti dostanou pár korun, když sbírají,“ dodává Novák. Pochvaluje si, že kdykoliv potřebuje, dostane ze skládky použitelný stavební materiál z odpadu, který se na druhém konci třídí.
Za pár let už možná na skládku ani neuvidí. „Před plotem kolem skládky společnost vysadila sto stromů. Zatím jsou to jen tyčky, ale až vzrostou, pomůže to,“ věří Novák. Zápach tlejících odpadků prý nevnímá. „Ženy jsou na to citlivější. Občas něco cítí, když je hodně parno,“ dodává. Ve vedlejším domku bydlí starší manželský pár. „Žili tady říve, než vznikla skládka,“ dodává Novák.
Důchodce se ale Sedmičce nepodaří vylákat z domku, který je zajištěn ploty, zamčenými brankami a hlídacím psem.
Starosta Bruzovic, u kterých skládka končí, není tak smířlivý. „Jediné dobré na skládce je, že tam vozíme také odpad z naší obce. Chápu, že se to někam dávat musí, ale aši vesnici to hodně obtěžuje. Sáčky a plasty jsou všude. Většinou vane vítr naším směrem,“ říká starosta Bruzovic Antonín Kwaczek.
Myslivci s harpunami
Uznává ale, že vedení skládky se snaží a platí alespoň brigádníkům- sběračům. Spíše by však přivítal, kdyby část poplatků, kterou skládka vybírá, šla do bruzovické obecní pokladny.
Skládka vadí i dalším lidem. Nejvíce nadávají bruzovičtí myslivci. „Skládka ničí asi třicet hektarů honitby šustícími papíry. Někdy je to příšerné. Teď zrovna to nevypadá tak zle, protože jsme uklízeli, ale je to jako boj s větrnými mlýny,“ říká předseda Mysliveckého sdružení Bruzovice Jaroslav Vrba. Tvrdí, že skládka je připravuje o zvěř. „Co neodeženou šustící sáčky, to dokonají krkavci, kterých je kolem skládky nezvykle hodně,“ říká Vrba.
Několikrát za rok dělají myslivci celodenní brigády, zvláště na jaře a na podzim, kdy přes holé stráně fičí vítr a zanáší odpadky do lesa. „Sejde se nás vždy tak kolem dvaceti a sbíráme. Máme pytle a tyče s hroty na konci, kterými sundáváme sáčky ze stromů jako nějací harpunáři,“ popisuje myslivec.
I když se lidem skládka nelíbí, u Bruzovic zůstane. Splňuje všechny normy a podobná zařízení jsou po celé republice. „Je to moderní řízená skládka odpadů, která je zabezpečená podle nejnovějších předpisů a je pod bedlivým dozorem,“ říká mluvčí frýdecko-místeckého magistrátu Jana Matějíková. Zdůrazňuje, že jen tříděný odpad, na který jsou ve městě speciální kontejnery, se dá dál využít. Kolem skládky začali uklízet i lidé, kterým soudy uložily alternativní tresty.
