Změřit síly s mistry? Jde to vždy v neděli

Každé nedělní dopoledne vyráží na pravidelné projížďky směrem na Veselsko parta cyklistů. Skuteční profesionálové jezdí po boku s amatéry.

„Tak pánové jdeme do toho. Rozjedeme lajnu,“ zavelel Richard Koberna skupině cyklistů patnáct kilometrů před plánovaným cílem pravidelné nedělní projížďky. Tempo cyklistického balíku výrazně zrychlilo. Slabší jedinci postupně odpadávali, ti nejlepší vydrželi až do závěrečného spurtu.

I z dálky bylo vidět upnutý pestrobarevný dres s rukama nad hlavou vítězného jezdce, zatímco zbývající dojížděli se svěšenými hlavami. Přesto nebyli zklamaní. Úsměvy na tvářích naznačovaly radost. Takovou atmosféru prožívají každou neděli cyklističtí nadšenci v Sezimově Ústí.

Začalo to před osmi roky

V roce 2002 napadlo tehdejší trenéry cyklokrosařů Budvaru Tábor Richarda Kobernu a Stanislava Bambulu pořádat vyjížďky pro příznivce tohoto sportu.

„Hodně fanoušků se na nás obracelo, jestli neděláme pravidelné srazy a výjezdy. A tak jsme před osmi lety zvolili našim centrálním místem čerpací stanici Agip v Sezimově Ústí. Odtud vyrážíme do blízkého okolí na různě dlouhé trasy,“ vzpomíná Richard Koberna bronzový medailista z juniorského mistrovství světa v cyklokrosu, na začátky vyjížděk.

Čtyřiačtyřicetiletý zakladatel tradice dal dohromady několik bývalých cyklistů. Postupem času se přidávali i další hobby jezdci. „Naše parta se postupně rozrůstala. Zvali jsme každého, o kom jsme věděli, že rád jezdí,“ vypráví Koberna. První dva roky nebyly jednoduché. Cyklisté se občas nesešli. Pilířem skupiny se stala nejstarší generace jezdců – Josef Novotný, Čestmír Kalaš a Jiří Vach. Pak se přidali Radomír Hrubý, Pavel Havránek, ale i nejmladší z líhně táborského Budvaru. „Začali s námi občas jezdit také táborští triatlonisté a cyklisté z Petrovic u Milevska nebo z Choustníku a Chotovin,“ uvádí Koberna výčet zájemců.

Trasy nedělních dopoledních vyjížděk volí nejzkušenější. Každý z cyklistů má jinou představu o najetých kilometrech. Zdatnější dokážou zvládnout přes sto kilometrů, dalším stačí poloviční porce. „Zvolili jsem dva různě dlouhé a náročné okruhy. Jeden měří dvaasedmdesát kilometrů, druhý pětadevadesát,“ prozradil Koberna.

Snadnější trasa vede přes Veselí nad Lužnicí, Dolní Bukovsko, Želeč a Planou nad Lužnicí. „Je to pohodový okruh, s průměrem okolo pětatřiceti kilometrů za hodinu,“ tvrdí Koberna. Delší okruh dovede cyklisty do Veselí nad Lužnicí, Lomnice nad Lužnicí, Červenou Lhotu a končí v Plané na Strkově.

Na závěr závodí

Posledních patnáct kilometrů už jedou naplno. „Máme strašně dobrý pocit, když si ke konci výletu zaspurtujeme. Pokud má někdo chuť nastoupit, tak to zkusí. Nahoře na kopci máme cílovou prémii. Aby si každý z nás přišel na své,“ směje se bývalý cyklistický trenér.

Když někdo nevydrží tempo skupiny, může si trasu zkrátit nebo si jede podle sebe. „Nikdo nezabloudí. Každý z nás cestu a cíl trasy zná. Pak se stejně sejdeme v restauraci a všechno probereme. Kde, kdo a jak zaspal nebo zbytečně plýtval silami,“ dodal.

Vítězství bere většina jezdců jako prestižní záležitost. Ale závratné tempo nevydrží všichni. Většinou se rozhoduje až v závěrečném spurtu, mezi dvěma až pěti jezdci.
„Člověk má radost, když vyhraje,“ svěřuje se Koberna s pocity. Nejlepšími finišmany pravidelně bývají cyklisté Budvaru Stanislav Bambula mladší a David Kášek.

Sportovci se scházejí podle počasí od března až do listopadu. „Záleží, jak nám přeje počasí. Vyrážíme hned jak sleze sníh a oschnou silnice,“ uvádí Koberna. Od listopadu chtějí cyklisté jezdit celoročně a v chladnějším počasí používat horská kola.

Nedělní porci kilometrů zvládnou i hobby jezdci. Ti, kteří si troufnou vyrazit, můžou sledovat esa českého cyklokrosu Zlámalíka, Káška, Ondřeje Bambulu přímo v akci. „Poslední dobou poznávám úplně neznámé tváře,“ přiznává Koberna. Maximálně se sešlo na čtyřicet zájemců.

„Jsme rádi, že si spousta lidí nedělní projížďku na kole oblíbila. Dneska vím, že když v neděli dorazím v půl desáté k Agipu, už nepojedu sám,“ prohlásil na závěr spokojeně Richard Koberna.