„Zpívat nesmím. Prý bych to kazila,“ říká Květa Pinkasová
Sedmičky hrají v jejím životě zásadní roli. Narozeniny slaví 7. června, je jí sedmapadesát let a se svým manželem letos žije již sedmatřicátý rok. K tomu dostává po čtyřiceti letech v práci sedm tisíc důchodu. Manželka hudebníka Josefa Pinkase se stala motivem mnoha jeho písní. Květa Pinkasová je zároveň největší fanynkou svého manžela. Na příští koncert společně pojedou jak jinak než sedmého.
Jak jste se s manželem poznali?
Chodili jsme spolu už na základní školu. Víc jsme se sblížili, když mi bylo sedmnáct let. V osmnácti si mě chtěl vzít, přišel za mou maminkou prosit o svolení. Máma ho ale poslala domů s tím, ať přijde za dva roky. Josef za dva roky opravdu přišel a my jsme se vzali. Byl mojí první velkou láskou. A vydrželo nám to už téměř čtyřicet let.
Hrál vám zamilované písně, aby si vás získal?
Že by mi stál pod oknem a zpíval serenády, to opravdu ne. Kytaře se věnoval už tou dobou, ale hrál na ni spíše v mé nepřítomnosti. I ze začátku manželství nechtěl, abych s ním jezdila na vystoupení, protože by prý měl trému.
Píše manžel v písních i o vás?
Hodně písniček je o mně, o tom, co jsme spolu prožili. O situacích, které se opravdu staly. Jeho texty nejsou žádné výmysly. Vychází v nich z toho, co skutečně prožil. Píše o našich zážitcích, ale i o tom, co ho štve. Napsal píseň o politicích i o spalovně.
O té v písni zpívá dost nelichotivě. Podporujete ho v boji proti spalovně?
Vlastně tu píseň napsal i kvůli mně. Záměr postavit tady takový zdroj znečištění mě úplně šokoval. Nejprve jsem si o spalovně přečetla hodně článků, než jsem se začala nějak angažovat. Poté jsem zorganizovala petici a podařilo se mi shromáždit asi dvě stovky podpisů. Ale nakonec na problémy se spalovnou upozornila více než samotná petice právě manželova píseň.
Kromě toho vystoupil i v talentové soutěži. Překvapil vás tím?
Hlavně mi vůbec neřekl, že se něčeho takového chystá zúčastnit. Prý ho vyprovokovala vnučka. My jsme se o tom dozvěděli až ve chvíli, kdy se vracel z castingu v Brně. Podle pana Slávika, jednoho z porotců, tam manžel zahrál písně, které do podobné soutěže nepatří, a po pár prvních tónech ho odstřihli.
Líbí se vám manželova tvorba?
Moc. A to neříkám proto, že bych podobnou odpověď dostala příkazem. Jeho písničky si ráda pouštím. Mám mezi nimi své oblíbené. Někdy si říkám, kde na ty slovní spojení chodí, že to by člověka snad ani nemohlo normálně napadnout.
Umíte hrát na kytaru?
Neumím. Navíc doma si pořádně nemůžu ani zpívat, protože mě manžel hned začne napomínat, že mu to kazím. Občas si proto musím „odskočit do země krále Miroslava“ a zazpívat si někde potají v soukromí. Takže i když zpívám ráda, tak doma spíše zastávám roli vděčného posluchače.
Jak společně trávíte čas? Prakticky všechny zájmy máme společné, proto volný čas trávíme spolu. Staráme se o zahradu, navštěvujeme děti a vnoučata, která nám dělají obrovskou radost. Nejvíc si užívám, když ho doprovázím na vystoupení, to si nenechávám ujít.
Co byste si přála do budoucna? Jsem v předčasném důchodu. Chtěla bych se ale vrátit ještě na chvíli do práce. Práci si vybírat nebudu, nebojím se ničeho. Také bych si přála, aby manžel ještě mnoho let skládal, protože jezdit s ním po akcích je legrace a hrozně mě to baví. No a hlavně ať nám všem dobře slouží zdraví.
