Západočeská metropole nabízí každoročně tisíce divadelních představení, koncertů, festivalů, výstav a dalších kulturních podniků. Který z nich je podle návštěvníků a čtenářů Sedmičky ten nejlepší, nejzajímavější, zkrátka „nej“? Stačí na ně zavzpomínat a pak už jen hlasovat. Každý z nich byl něčím zcela nový nebo zásadním způsobem přínosný či objevný.
Kostely lákaly
Západní Čechy patří k nejateističtějším regionům v Evropě. Přesto se Plzeň v uplynulém roce poprvé připojila k Noci kostelů. Výsledek překvapil. V pátek 29. května bylo až do půlnoci otevřeno sedm plzeňských a dva mimoplzeňské kostely, které si přišlo prohlédnout na deset tisíc lidí. „Největší zájem vzbudily komentované prohlídky kostelních „zákulisí“ jako jsou sakristie, varhanní kůry a presbytáře, kde byly také vystaveny nejrůznější předměty užívané při bohoslužbách, například mešní roucha, monstrance, kalichy, vzácné tisky a podobně,“ uvádí tisková mluvčí plzeňského biskupství Alena Ouředníková. Dlouhou frontu si vystáli ti, kdo se chtěli podívat na jinak nepřístupnou věž kostela na Chodském náměstí. Zájem byl i o večerní výstup na věž katedrály.
Cigistock se rozrostl
Festival, který se původně zrodil pro zabavení studentů církevního gymnázia těsně před koncem školního roku, vloni poprvé vykročil ze školního dvora ven. Jeho organizátoři, výhradně mladí lidé, současní a bývalí studenti školy, se rozhodli nabídnout svůj festival celému městu. Navíc přicházejí s manifestem, v němž opakovali fráze o tom, že dnešní mladí jsou líní, nevědí, co chtějí, nic nedokážou a tak dále – a to vše chtěl sedmý Cigistock vyvrátit.
A tak se na hřišti u sokolovny ve Štruncových sadech konaly koncerty renomovaných skupin, prostory bývalého nádraží na Jižním předměstí patřily literátům a filmařům, dvůr církevního gymnázia obsadily začínající kapely a divadelní soubory a v kontejnerech na náměstí se konala zajímavá výstava. Revizor zastavil dopravu Druhý ročník Divadelního léta pod plzeňským nebem si našel scénu přímo před radnicí. S kulisou první budovy města za zády inscenoval Vilém Dubnička Gogolova Revizora.
Publikum usadil do prostoru magistrátního parkoviště, a tak v době představení nemohly přes náměstí jezdit tramvaje. V titulní roli se představil Jan Zadražil a skvěle mu sekundoval Martin Zahálka coby hejtman. Představení doprovázel i prodej stylových upomínkových předmětů, a tak se Revizor stal nejen obyčejným divadlem pod širým nebem, ale svébytnou kulturní událostí, která přilákala stovky diváků.
Dominik oživil pavilonek
V Měšťanské besedě v létě poprvé ožil dávno zapomenutý prostor vnitrobloku. Poslední fáze rekonstrukce totiž znamenala opravu a znovuzkříšení někdejšího secesního pavilonku s tanečním parketem, zahradní restaurací a bowlingem. Provozovatel besedy Dominik centrum tu tak trochu na zkoušku uspořádal letní cyklus Rozmarné léto.
Ten nabídl šest jazzových koncertů, jedenáct koncertů world music, deset dětských divadel a osm filmových produkcí pod širým nebem. „Zájem lidí nás, upřímně řečeno, velmi překvapil. I na kapely, u kterých jsme počítali jen s takříkajíc fajnšmekrovským publikem, bylo plno,“ říká Martina Kurfirstová z Dominikcentra a dodává, že všechny akce, které se v pavilonku konaly, měly neopakovatelnou atmosféru.
Muzeum loutek. Konečně
Na muzeum, které bude důstojně připomínat nejen Josefa Skupu a Jiřího Trnku, ale celou plzeňskou loutkářskou tradici, čekala západočeská metropole od devadesátých let. Dočkala se loni v září. Muzeum loutek nalezlo své sídlo na jižní straně náměstí Republiky a nabízí vynikající interaktivní expozici, která zaujme malé i velké návštěvníky. Exponáty je provázejí světem pimprlat od dávných kočovných společností až po současnot, kterou reprezentuje Divadlo Alfa, divadlo V boudě, Špalíček či Střípek.
„K nejstarším loutkám patří postavičky od řezbáře Alessiho, které vznikly v letech 1830 až 1850,“ říká ředitel Divadla Alfa Tomáš Froyda. K nejvzácnějším exponátům v muzeu patří především rané loutky Jiřího Trnky a jeho spolupracovníků, které jsou v soukromých rukou a naposledy byly vystavovány v roce 1929. Součástí muzea je i malá divadelní scéna a také stylová kavárna. Tvůrci jejího interiéru se nechali volně inspirovat původním plzeňským bytem Josefa Skupy, který byl velmi osobitě zařízen ve funkcionalistickém slohu 20. let.
Galerie se chlubí
Západočeská galerie nechala projít výstavní síň „13“ důkladným face-liftem a do nových, velmi moderních prostor instalovala jedinečnou výstavu: expozici kubistických obrazů ze sbírek galerie, kterou může veřejnost vidět vůbec poprvé. Tato kolekce se svým významem řadí za sbírku kubismu Národní galerie v Praze a Moravské galerie v Brně. „Na výstavě jsou zastoupeni všichni hlavní představitelé českého kubismu z generace Osmy a Skupiny výtvarných umělců: Josef Čapek, Emil Filla, Bohumil Kubišta, Václav Špála a další,“ vypočítává hrdě ředitel galerie Roman Musil. Za vrchol sbírky lze považovat Kubištův obraz Vzkříšení Lazara.
Nová „Rybovka“
Andreas Kröper je hudební vědec a muzikant, který propadl bádání v archivech a daří se mu nalézat partitury, které hudební svět považoval již dávno za ztracené či zničené. Takový je i příběh Missa pastorale pro Festo Navitatis Domini – partitury Jakuba Jana Ryby. Jedná se o další Rybovu mši, která se odehrává v období Vánoc. Předloni na podzim ji Andreas Kröper šťastnou náhodou objevil v jednom vídeňském antikvariátu. Jakub Jan Ryba tuto mši napsal někdy kolem roku 1800. O tom, že tato mše existuje, se vědělo ze soupisu Rybova díla.
Dokonce existoval její opis z roku 1901. Ten však obsahuje řadu úprav. „Nález originálu je velmi cenný. Pořád chybělo něco mezi Rybovou klasickou církevní tvorbou a jeho Hej, mistře,“ říká Andreas Kröper, který Missu Pastoralis uvedl v adventním čase v Měšťanské besedě. Nastudoval ji v původní podobě, a to s orchestrem, který hraje i na dobové nástroje. Hudební zážitek tedy byl zcela autentický.
