Zvukem vás vystřelí do jiného vesmíru

Viliam Béreš připravuje se skupinou Toxique novou desku inspirovanou českými básníky. Zpěvačka Klára Vytisková na ní opustí anglický text.

Třicetiletý klávesista z Tábora vybral pro rozhovor pražskou Novou scénu. Před focením přejel dlaní obklady interiéru kavárny a prsty jako by rozezvučel novou melodii. Tímto gestem vzdal hold známému architektovi Karlu Pragerovi. I hudebník má s designem novou zkušenost. Skupina Toxique na aktuální desce spolupracovala se studiem Najbrt.

Máte vlastní oblečení, dokonce i snowboardy s černobílými liniemi, které se objevily na trhu spolu s vydáním desky Outlet people. Jak vznikl váš styl?

Už při založení Toxique dbala Klára Vytisková na to, abychom měli styl. Nejdřív jsme se smáli a bránili se tomu. Zkrátka balíci. Jenže s hudbou to dělá výsledný efekt. Po třech letech už nás nebavilo nosit srandovní kostýmy a rozhodli jsme se, že všechno musíme udělat jednodušší. Proto jsme oslovili kamarády, kteří vymysleli logo, a od toho se odvíjely další věci. Podílet se na nich byla pro mě velká novinka a zkušenost.

Posunuli jste se i v hudbě. Platí u desky Outlet people označení electropop?

Tenhle termín asi nejvíc sedí. Je to svým způsobem underground se záměrem mít silnou melodii. Většina českých kapel dělá chybu, že mají třeba fantastický zvuk a pak to něčím zkazí. Buď nefunguje refrén, nebo sloka.

Už s první deskou jste se stali objevem roku na udílení cen Anděl 2008. Videoklip k písničce Honey si zasloužil nominaci o rok později, dokonce byl zařazený do playlistu MTV. Letos ale zůstalo také jen u nominací na desku a skupinu roku. Je to zklamání?

Samozřejmě by nás potěšilo, kdyby Outlet people získalo pochvalu v podobě sošky. Ale snažíme se dělat co nejlíp svoji práci, to je celý. Také nás oslovili, abychom zahráli živě dvě písničky. Nejdřív jsme váhali a nevěděli, jestli chceme být v takovéhle společnosti. Potom jsme nabídku vzali, protože to byla jedinečná příležitost, jak představit vlastní věci v hlavním vysílacím čase.

Ale asi pořád vás musí víc těšit vydařené turné loni na podzim. Dokonce jste si na něm odskočili do velkých měst v Anglii, včetně Londýna.

Hráli jsme čtyřikrát nejméně pro tisíc lidí a zažili úžasný komfort. Organizátor byl mladý kluk, který si nás našel při surfování na internetu. Je příjemný vědět, že věci můžou fungovat takovým způsobem a nemusíte mít nad sebou hejno manažerů.

Co chystáte za změnu teď?

Využijeme texty našich oblíbených českých básníků.

Proč tak radikální obrat?

Ve svém životě se zabýváme jen hudbou. Denně píšeme písničky a máme moc materiálu, který je stylově roztříštěný. Snažíme se proto vybrat směr a držet se ho.

Znamená to tedy odklon od angličtiny?

Ano. Jsem zvědavý, jak se s tím Klára popasuje. Zpívat česky je dost velký problém. V češtině jsou přízvučné a nepřízvučné doby, s jazykem se zachází dost specificky. Nejde tak ohýbat jako v angličtině. Záleží na tom, jaké texty vybereme a jak je podpoříme hudbou. Bude to takový akustický projekt s pár nástroji, zvukem připomínající islandské kapely.

Máte už podobnou zkušenost?

Právě spolupracuju na desce se zpěvačkou Lenkou Dusilovou. Odjela na Antarktidu s přítelem, který je geniální sklář a vyučuje tam lidi z celého světa. Lenka vzala kytaru a složila krásný věci. Třeba u jedné písničky, když přijde refrén, jsme vložili zvuk křídel. Jako když pták vyletí nahoru. To vás vystřelí úplně do jiného vesmíru.