Jan Šindelář: Slizovody

Ministři nové vlády převzali 29. ledna na Pražském hradě pověření z rukou prezidenta Miloše Zemana.

Ministři nové vlády převzali 29. ledna na Pražském hradě pověření z rukou prezidenta Miloše Zemana. Zdroj: ctk

Česká republika čekala po volbách na regulérní vládu rekordních 95 dní. Za touto skutečností se skrývá i rekordní množství slizu, které při sestavování ministerských týmů vyteklo, a nebývalý počet řiťolezeckých výstupů.

Dávno předtím, než bylo známo jméno konkrétního ministra, se aktivizovaly týmy živých i nemrtvých, vyčkávajících na svou kořist ve státní správě. Tu se ministrům mazal med kolem úst, tu se přispěchalo s nějakou přátelskou výhrůžkou, tu se upozornilo na kmotra vzadu, jindy postačila gratulační esemeska nebo hluboká poklona.

Ke všeobecnému překvapení se na svět vyškrabala i jména, o kterých si každý myslel, že jsou dávno v politickém záhrobí. A každý jeden čekal (či stále čeká) na zprávu od toho svého ministra, zda je jako náměstek nebo alespoň sekční šéf přijat. Lépe řečeno, zda někdo jiný nehrál s vyšší kartou.

Nejhorší to asi měli ministři za hnutí ANO, které šéf Andrej Babiš tahal jako králíky z klobouku. Z logiky věci pak neměli stejné zázemí jako třeba kolegové z ČSSD, kteří si své (ač často měňavé) skupinky blízkých vytvářejí dlouhá léta. U Babiše a jeho stranických podřízených se proto dveře netrhly. Na audienci se tam vystřídalo množství lidí s čestnými i nízkými úmysly.

Je dobře, že se ministři snaží vrcholné posty úřadů obsadit co nejrychleji, i když se to ne vždy daří. Rychlost je účinnou zbraní proti slizovodům. Smutná legrace tím ale nekončí. Slizké a jedovaté intriky jen propadly o úroveň níž, k subalterním úředníkům.