Tématem číslo jedna na tuzemském devizovém trhu je v posledních dnech bezesporu oslabování domácí měny. Euro stálo včera ráno bez pár haléřů 26 korun. Takto drahá pro nás byla společná evropská měna naposledy koncem loňského srpna. Proti dolaru jsou ztráty ještě citelnější.
Co za oslabováním české měny, které je patrné od poloviny dubna, stojí? I když nás v prvé řadě napadnou domácí faktory jako neochota centrální banky rychleji zvyšovat úrokové sazby či současná dividendová sezona, kdy se zisky, které vloni vytvořily tuzemské firmy v držení zahranič- ních majitelů, přesouvají do zahraničí, rozhodující je současný kurzový vývoj v Itálii.
Ačkoliv je současné oslabení koruny vůči euru vnímáno jako významné, korunové ztráty přesáhly od poloviny dubna 2,5procenta, z regionálního pohledu koruna rozhodně nezaostává. Polský zlotý i maďarský forint zatím během druhého čtvrtletí oslabovaly ve stejném rozsahu. Pokud budeme hodnotit výkonnost středoevropských měn od počátku letošního roku, je koruna jednoznač- ným vítězem. Oslabila totiž zdaleka nejméně.
Česká měna jednoznačně doplácí na dění na globálních trzích, kde euro vůči dolaru strmě padá. Tento vývoj, který je v posledních dnech živen narůstající nejistotou kolem situace v Itálii, jde též proti všem očekáváním. Globálně padající euro a přesun investorů do dolaru se odráží ve výprodeji středoevropských měn jako celku. Pád koruny se tak nezastaví dříve, než se vrátí důvěra trhů ve společnou měnu. A to může ještě minimálně pár týdnů trvat.
Autor je ekonomem KB
