Unie kapitálových trhů EU je považována za počin, který je obecně akceptován aktéry finančních trhů, kteří se jinak občas dívají na návrhy z bruselské autorské dílny s jistým furiantským nadhledem. V případě některých nových, nedávno zveřejněných kroků, které mají vést ke stavu, kdy Unie kapitálových trhů je v příštím roce uvedena do života, však zřejmě důrazná zpětná vazba ze strany těchto aktérů bude ku prospěchu věci.
Nic proti tomu a lze jen vítat, že tato iniciativa má přispět k robustnímu odstranění řady zbytných procesních bariér napříč kapitálovými trhy členských států EU – v oblasti výkonu dozorčích orgánů nad nimi, úrovně regulačních poplatků, provádění marketingových aktivit, společných interaktivních databází, sjednocování prospektů emitentů, či umožnění crowdfundingu či peer-to-peer transakcí. To vše by mělo přispět k tomu, aby finanční zprostředkování v EU bylo efektivnější, pestřejší a nespoléhající se v tak velké míře na transakce tradičního bankovnictví. Potud obecný souhlas tržních aktérů.
Kde ale kapitálové trhy začínají zpozorňovat, jsou snahy o harmonizaci daňových pravidel. Většinový hlas říká: chceme stabilní, nikoliv nutně unifikované daňové prostředí.
A pak je zde sféra skrytá pod zdánlivě nevinným pojmenováním: udržitelné kapitálové trhy. První reakce: a proč ne? Právě v tento moment by se zainteresovaní hráči měli rychle probrat z případné letargie. Cílené směřování investičních aktivit do oblastí, které jsou – byť v duchu odůvodněných strategií, do značné míry úřednicky předurčeny (kde není ponechán dostatečný prostor pro soukromou iniciativu a převzetí úplné zodpovědnosti za ni), může být z pohledu podstaty finančního trhu již trošku za hranou, a to zvláště pokud zde neexistuje zřejmý případ tržního selhání.
Tento střípek mozaiky zvané Unie kapitálových trhů by bylo žádoucí ještě opakovaně promyslet.
Autor je ekonomem České spořitelny
