Nechme slovník v knihovně – jde jednoduše o to, když se z tradiční putyky stane ve stínu nového nákupního centra prachobyčejně slušná, neřku-li lepší restaurace. Přesně jako se to stalo se slavnou smíchovskou hospodou U Tatrovky, jíž měl v oblibě mimo jiné i Mistr Miroslav Moravec. Nové restaurace sice můžou mít vonící toalety s dávkovači mýdla na fotobuňku, ale nemají ducha. A často ani pivo, o němž bychom si spolu s Mistrem Hrabalem řekli: „Pane vrchní, co jste to přinesl v půllitru za krásu! To pivo s nádhernou pěnou!
To není pěna, to je šlehaná smetana, to není smetana, to je chladivý pudink, to není pudink, to je sám parádní gól!“ Když už jsme u Bohumila: To, co provádí „majitel“ s Hrabalovým Palácem/Automatem Svět, je zločin. Legendární dům, jeden z důležitých svědků pábení libeňských postaviček, nechává vlastník roky chátrat. Otázkou je, zda by na budovu čekal lepší osud, kdyby se o ní hospodář staral lépe. Vzhledem k nedaleké výstavbě by totiž z bývalého automatu mohl být například nějaký moderní fast food. Místo piva by se v něm točilo nahnědlé přeslazené cosi, místo ovárku by se podávaly koňské hamburgery. „A neuvěřitelné se stalo skutkem,“ řekl by libeňský pábitel…