Ve stylu posledního Mohykána zůstala až do hořkého konce, přestože jí jiní Romové začali rozebírat téměř opuštěný dům doslova pod zadkem. Dílo zkázy lokality, z níž se lidé vystěhovali kvůli úřednímu rozhodnutí, že jsou domy nebezpečné, bylo dokonáno. Po odstranění lidí a staveb snad nebezpečí pomine a úředník bude mít opět klidné spaní. A developer taky.
Zato na budějovickém sídlišti Máj se kvůli policejním detonacím asi dobře nespí. Rozbuškou nepokojů byla potyčka na dětském pískovišti. Těžko říct, kdo komu rozšlápl bábovičku. Jisté však je, že naštvanost rodičů se za účasti fotbalových chuligánů a neonácků kanalizuje do protiromských protestů. Lidé, kteří se s půlmilionem nezaměstnaných v zádech třesou o práci, nebo k nim dokonce patří, skandují „Cikáni do práce“. Do ní by chtěl ledaskdo, pokud by byla. Svádět sociální trable do rasového kanálu je však historicky osvědčené. Třeba se i tady najde sekáč, který se už nezakecá.
Jeden samuraj vyzbrojen slováckým krojem a senátorskou imunitou již hozenou rukavici zvedl. A jistě bude hledat pískoviště s výbušným potenciálem. Autor sloupku má aktuální zkušenost z několika pískovišť, kde si české a romské děti hrají v klidu a společně. Dokud jim někdo nevysvětlí, že rozšlápnutá bábovička je výraz nepřizpůsobivosti.
