Nebo jak se všichni zavázali poslouchat Evropský soudní dvůr, ale nikdo si nedokázal představit, že by před něj hnal sousední zemi? Nebo to veselí, když se řecký premiér zavázal k vyrovnaným rozpočtům ve střednědobém termínu, což je jen jiný výraz pro věčnost? Jediní, kdo si cynické vtipy nemohou vyprávět, jsou Britové a Češi. Přes všechny nelogičnosti v novém paktu má 25 zemí Evropské unie alespoň něco. My nemáme nic, nepočítáme-li jeden diplomatický průšvih.
Český premiér Petr Nečas a jeho britský protějšek David Cameron se těsně před summitem na své londýnské schůzce odpadlíků snažili navzájem přesvědčit, jak dobře udělali. Cameronovo vysvětlení je jasné: ochrana finančních služeb v londýnské City má přednost. Ale jaká je vlastně česká pozice? Nečas se nejprve vymlouval na problémy s ratifikačním procesem, potom tvrdil, že přistoupíme někdy v budoucnu. Na své přednášce na prestižní London School of Economics ale zase hlásal, že problém spočívá v nedostatečně vymahatelných sankcích.
Z pohledu EU je vlastně jedno, jak Česko zdůvodňuje své ne. Pokud si premiér vybral tuto riskantní cestu osamoceného středoevropského rebela, zvolil si tím i jedinou možnost, jak tuto vysokou hru uhrát. Pokud se mu nelíbí europakt, musí unii ukázat, že Češi se dokážou řídit podle chytřejších pravidel.
Jenže o fiskální ústavě ODS mluví dva roky a nic. Navíc modrá verze je velmi rigidní a procyklická – v tom si s europaktem může podat ruku. Třeba NERV navrhuje zase zcela jiné fiskální pravidlo navázané na vývoj HDP. Nečas má přitom čerstvě zpracované velmi kvalitní řešení od Luďka Niedermayera, který spolu s kolegy vymyslel takový fiskální rámec pro Česko, který uspokojí všechny. Je totiž kompatibilní i s europaktem. Je tam myšlenka ODS na škrtání platů rozmařilých politiků. Ale především motivačně postupně zostřuje sankce s tím, jak bychom se blížili k maximálně stanovenému veřejnému dluhu.
Nečas by měl šanon s Niedermayerovým návrhem okamžitě vzít a položit si ho na vrchol své agendy. Ode dneška se totiž i ti největší evropští bankrotáři dali na klikatou cestu fiskální spásy. My ne. Teď místo tradičního českého reptání proti Bruselu musí přijít čin. Pokud se Nečasovi nelíbí europakt, měl by co nejrychleji přijít s něčím lepším, co dokáže trvale ochránit českou ekonomiku před řáděním politiků.
