David Klimeš: Proměna strany ve spolek

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: profimedia.cz

Zdánlivě je to prkotina. Kdo zaplatí ODS členské příspěvky, získá od jara o stovku levnější povinné ručení nebo pět SMS navíc zdarma. Ve skutečnosti jde ale o víc. Strana, kterou za poslední tři roky opustilo pět tisíc členů, se snaží být opět „sexy“. Ne novými idejemi, ale proměnou v byznysový projekt, v němž se bude obchodovat s velkými korporacemi a s možností oslovit 27 tisíc členů partaje.

Nedej zahynouti

V ODS se nejspíš zapomnělo na léta omílanou tezi Václava Klause: „V souladu s tezí Miltona Friedmana, že jsme pro trh, nikoli pro byznys, jsme odmítali přeměnu politických stran v nástroj lobbistických skupin.“ Klaus sice v předchozích letech několikrát vstoupil do dění v ODS nešťastně, ale nyní by jej bylo více než zapotřebí. Stará zakladatelská garda by měla volat na Hrad: „Svatý Václave, nedej zahynouti nám, ni budoucnosti ODS.“

Proč strany dělají v posledních letech možné i nemožné, aby si udržely členstvo, je jasné. Eroze stranickosti se šíří celou Evropou, návyk lídrů velkých stran na obrovské počty straníků je blednoucí vzpomínkou na minulost. Utilitární logika současných lídrů ODS tak zdánlivě dává smysl: staňme se konkurentem Slevomatu, a přitáhne nám to pár stovek přispěvatelů do stranické kasy. Ale je nutné dodat: zároveň to znamená degradaci dosavadní představy, že do strany se vstupuje kvůli idejím a snaze ovlivnit veřejnou debatu.

Britská inspirace

ODS jde s novým slevovým programem nejen dál, než jsou stranické elektronické obchody s partajními kšiltovkami, hrníčky a publikacemi. Jde vlastně i dál, než se odvážil Vít Bárta se svým projektem Věcí veřejných. Ten sice také nabízel lákadla klubu vyvolených, ale jeho véčkaři měli v první řadě rozhodovat o programu strany, ne vstoupit do supermarketu plného slev. Těšme se proto na absurdní divadlo, až budou v ODS zase vyhazovat černé duše, které se staly straníky za stovku, ale členy nadšené z levného povinného ručení si nechají.

ODS je v Česku s věrnostním programem unikátní, v Evropě však nikoli. Modří zjevně opsali koncept od svých přátel z britské Konzervativní strany. Ti nabízejí svým členům levné cestovní pojištění, volání z mobilu či nákup knih. Za zmínku ale stojí hlavně pobyty poskytované společností z impéria Virgin sira Richarda Bransona. Branson totiž od konzervativní vlády v listopadu koupil banku Northern Rock. Napadlo v Británii někoho obviňovat konzervativce z možného střetu zájmů, když mají s Bransonem svůj slevový byznys? Ne.

A nyní zpět do Česka: napadne někoho obviňovat ODS ze střetu zájmů, až T-mobile vyhraje tendr na zajištění datových služeb pro modrá ministerstva a Česká pojišťovna pojistí třeba nový blok v Temelíně? Určitě ano. ODS navíc degraduje svou celkem dobrou značku tím, že společnostem za výhody pro své členy neplatí penězi. Platí možností oslovit třicet tisíc klientů. Je to ale ještě ta Klausova „obrana občana a jeho svobod“, kvůli kterým je v názvu strany právě slovo občanská?

KKS

Pokud ODS svůj slevový program rychle nezruší nebo nezvládne ohlídat, tak by se měla rovnou přejmenovat. Nebude občanská, ale klientská. Nebude demokratická, ale korporátní. A nakonec ani nebude masovou stranou, ale méně a méně důvěryhodným spolkem.

Těch pár nových členů nestojí za to, aby se ze strany, která 20 let určovala vývoj v této zemi, stal jakýsi Klientský korporátní spolek.