Zisk 1,1 milionu volebních lístků je samozřejmě obdivuhodný. ČSSD potřebuje na stejný výsledek kandidovat ve státě s dvojnásobným počtem obyvatel. Ficův ekonomický program ale obsahuje mnohé nebezpečné nástrahy, které stranu Smer přibližují spíše k ekonomickému vúdú maďarského pravičáka Viktora Orbána než k čím dál umírněnějšímu a realističtějšímu programu české sociální demokracie.
ČSSD po neúspěchu populistického programu Jiřího Paroubka pomalu smiřuje svou politiku s rozumem: nejprve vypadly 13. důchody, pak vyšší dávky, nyní strana kývla na nemocniční poplatky. Přílišné oslnění Ficem a jeho úspěchem by ale mohlo znamenat nebezpečný návrat k ekonomickému populismu z Paroubkových časů.
Jak se na levici sluší, Smer nastupuje do vlády s hodně drahými sliby. Jen na zvýšení platů sester a lékařů a oddlužení nemocnic bude letos potřeba asi 150 milionů eur. Fico ordinuje také obvyklé recepty společné všem evropským socialistům – především návrat progresivní sazby daně z příjmů fyzických osob. Jenže tím uspokojí snad zášť chudých, ale určitě ne daňové inkaso.
Razantní Fico proto zkouší, co snesou velké slovenské firmy. Asi třicítka největších korporací má nově platit 22procentní firemní daň. To už státu přinese nezanedbatelné prostředky. Jen bratislavský Volkswagen by hned přisypal dva miliony eur ročně. Zdánlivě to není vražedná sazba. Ve Švédsku firmy platí daň dokonce přes 26 procent, v Nizozemsku 25. Jenže ve hře je i soutěž s okolními státy. Česko či Polsko nemají firemní daň na 19 procentech, stejně jako dnešní Slovensko, náhodou. Nerozhodne se nakonec Volkswagen raději přesunout výrobu do Vrchlabí?
Podobně složité to pro Fica bude se zvyšováním bankovního odvodu. Kombinace vyššího zdanění bank a nejvyššího evropského bankovního odvodu by mohla brzy způsobit totéž, co se povedlo Orbánovi v Maďarsku – zamrznutí úvěrů pro reálnou ekonomiku a celkovou ztrátu bankovního sektoru. Maďarské banky ji zažily poprvé po 13 letech.
Pro Česko je tedy vlastně dobře, že se levice ujala vlády dříve na Slovensku než v Česku. ČSSD totiž v praxi uvidí, co způsobí zdanění velkých korporací nad úroveň obvyklou ve střední postkomunistické Evropě. A třeba zapomene i na úporné prosazování bankovní daně, až na Slovensku banky přestanou úvěrovat ekonomiku. Pak uvidí, že ne každá cesta k milionu hlasů je ta správná.
