Poprvé dostává Německo prezidenta, který nepatří žádné politické straně. Také proto z této volby tentokrát neplynou žádné protistranické nálady. Na tom má podíl i osobnost prezidenta, který je přes svou nestranickost autentickým zastáncem stranického systému politiky.
Je představitelem reprezentativní demokracie nesené občany i stranami, takže od něj nelze očekávat, že by stavěl nejvyšší úřad v zemi do protikladu k politickému životu, jak činili mnozí jeho předchůdci. Joachim Gauck má šanci dát prezidentskému úřadu novou tvář. Je vlastně v Německu německým migrantem a ztělesňuje odchod z říše nesvobody a příchod do zamotané a nepřehledné říše svobody. Když říká „naše země“, není to vyčpělá floskule, nýbrž výraz plaché hrdosti. Když byl zvolen, řekl: „Jaká krásná neděle.“ Tak se jmenuje i kniha Jorgeho Semprúna. Odehrává se v roce 1944 v koncentračním táboře Buchenwald. Nastupuje prezident, který snad dokáže vést úřad ve jménu budoucnosti celých německých dějin.
