Dopis posluchače Petru Duhanovi

Peter Duhan

Peter Duhan Zdroj: CTK/Sulova Katerina

Vážený pane řediteli, gratuluji ke zvolení do čela Českého rozhlasu a ptám se: Co máte v plánu? Úspory, o nichž jste mluvil po svém zvolení, jistě stojí za úvahu. Bude se probírat, kým se obklopíte a jak vyřešíte téma digitalizace. Ale to není až tak podstatné. Jde o jedinou věc: co nám posluchačům bude Český rozhlas říkat o světě, v němž žijeme. Komerční média vesměs procházejí krizí.

Zachvátila je úzkost, že přijdou o publikum, pokud nebudou působit na jeho city. Důsledkem je, že marketing vládne všem. Kvalitní žurnalistika je často odmítána jako příliš drahá a neatraktivní. Titulky bývají nesmyslně nabubřelé a s informacemi se pracuje jak na tržišti. Chybí snaha dotáhnout kauzy do konce. Nikdo přece nestojí o nudné podrobnosti. Bez nich ovšem nelze pochopit kontext.

Politici v čele s prezidentem se nadšeně účastní her o to, kdo urve více pozornosti. Nejčtenější seriózní deník má potřebu šokovat čtenáře na první stránce hlavním titulkem, který praví, že „Máslo zlevnilo, ale málo“. Televize pouštějí ke zpravodajství dramatickou hudbu a z událostí vyrábějí videoklipy. Z mediálních manažerů se v mnoha případech stali vyvolávači strachu a vzrušení. Šéfové agentur dodávajících inzerci by chtěli být vlivnější než šéfredaktoři a nezřídka se jim to daří. Výjimek je málo.

Role veřejnoprávních médií, na něž tolik nedopadá všeobecný úbytek inzerce i zájmu publika, tak pochopitelně roste. Jenže co od nich dostáváme? Bezzubé zprávy, které přinášejí informace bez souvislostí.

Český rozhlas má vysvětlovat a argumentovat. Hledat stanoviska, vytvářet veřejnou agendu. Hájit slabší, útočit na zloděje. V globální vesnici propojené internetem jsme všichni informovaní. Problém spočívá v tom, že nevíme, co si o tom všem máme myslet.

Na vašem místě bych proto vybral nadějné novináře a poslal je do nejlepších světových redakcí, aby se přiučili tomu, co umí anglosaská žurnalistika: analýze informací. Ať veřejnoprávní média opustí dávno překonaný kánon, že informace se mají podávat objektivně. Žádné zprávy nejsou objektivní, názor tkví už ve výběru informací do vysílání. Chci v éteru slyšet hlas lidí, kteří se o událostech nebojí přemýšlet.

Potřebujeme diskuzi o tom, kam směřujeme my i celý svět. K tomu nestačí poslouchat, jak se ve studiu u Václava Moravce hádají politici. Potřebujeme chytrý a odvážný rozhlas. Vzhledem k tomu, že máte nad sebou radní s různými zájmy, máte jedinou šanci: definujte svou agendu a seznamte s ní veřejnost. Spolehněte se na inteligenci posluchačů. Díky sociálním sítím s nimi můžete komunikovat jako nikdy před tím. Přeji vám hodně zdaru.

Autor je šéfredaktorem měsíčníku Strategie