Emanuel Šíp: Vysokorychlostní tratě jsou zásadní pro budoucnost Česka

Možná podoba vysokorychlostních tratí v okolí Brna.

Možná podoba vysokorychlostních tratí v okolí Brna. Zdroj: Blesk:Jiří Nováček

Tak by mohla vypadat za osm let vysokorychlostní trať v Blažovicích.
Možná podoba vysokorychlostních tratí v okolí Brna.
Možná podoba vysokorychlostních tratí v okolí Brna.
4
Fotogalerie

Správa železnic zahájila tento rok konkrétní přípravy nových železničních spojení – takzvaných vysokorychlostních tratí. V současnosti probíhá úvodní mapování krajiny a připravuje se výstavba pilotních úseků. Správa železnic přitom intenzivně diskutuje s dotčenými municipalitami. To je v takto rané fázi přípravy staveb zcela výjimečné, ale nezbytné. Ukazuje se totiž, že vysokorychlostní tratě budou vadit nejbližšímu okolí, kudy budou procházet.

Ve veřejném prostoru se začínají objevovat hlasy, které postup Správy železnic kritizují a zpochybňují celý proces přípravy výstavby i vhodnost zvolené trasy vysokorychlostních tratí. Ať už jde o různé podnikatelské i nepodnikatelské spolky, často přímo nedotčené výstavbou plánovaných tratí a sledující jen své ekonomické zájmy, nebo o samotné obce. Pokud toto nebude uspokojivě vyřešeno, je to velmi nebezpečný hazard s budoucí prosperitou Česka, který nakonec poškodí nejvíce samotné občany.

Výstavba vysokorychlostních tratí má nezpochybnitelný přínos zejména pro rozvoj regionů, ať se to týká například Ústí nad Labem, nebo Jihlavy. Nabízí spojení obcí s velkoměsty, což má obrovský vliv na zaměstnanost. Příklady ze zahraničí to jasně ukazují. Například zásluhou vybudované stanice rychlých vlaků TGV Lille-Europe ve Francii vzniklo v okolí za posledních 25 let množství bytů, vysoká škola, přes milion metrů čtverečních nových kancelářských ploch či nové nákupní centrum. Podobnou revitalizaci lze v budoucnu očekávat právě třeba v Ústí nad Labem, kde má vzniknout terminál vysokorychlostní železnice. Tento efekt v regionech může zároveň zlepšit dostupnost bydlení, neboť vzhledem ke zkrácení cestovních dob budou moci za prací dojíždět lidé i ze vzdálenějších regionů.

Rychlé tratě nabízejí spolehlivé spojení Česka se zahraničím, cenově dostupné cestování na delší trasy ve srovnání s jinými druhy dopravy, zkrácení cestovních dob vlaků, moderní a komfortní soupravy a nástupiště i vlaky šetrnější k životnímu prostředí. Napojení na vysokorychlostní tratě okolních států by pak z Česka mohlo udělat důležitou dopravní křižovatku. Je také třeba uvolnit stávající přetížené tratě jak pro nákladní, tak i pro místní osobní dopravu. Dnešní přetíženost tratí může mít i tragické následky, čehož jsme v poslední době pravidelně svědky.

Je také třeba vnímat evropský kontext. V souladu s evropskou politikou Green Deal je nutné rozvíjet ekologické formy dopravy, jako je právě ta železniční. Aktivity současných odpůrců vysokorychlostních tratí proto ohrožují nejen plnění programu schváleného českou vládou, ale závazky vůči evropským partnerům.

Znemožnění výstavby vysokorychlostních tratí by také negativně dopadlo na občany a obce, přes které vedou vytížené silnice. Blokace dopravních staveb rovněž způsobuje ztrátu dotací kvůli zmeškaným lhůtám. Vedení sporů s aktivisty má i další náklady.

V Česku vidím v případě velkých strategických dopravních staveb také nedostatek, co se týče koncepce. České společnosti mají mnohem složitější podmínky než ty zahraniční. Například v sousedním Rakousku je proces výstavby mnohem rychlejší, předvídatelnější a je praktičtěji řízen. Státní fond dopravní infrastruktury stanovuje rozpočet pouze na příští rok a výhled na další dva roky. Výhled se však trvale nedodržuje.

Určité zlepšení těchto nedostatků by měla přinést legislativní opatření v podobě nového stavebního zákona a zákona o vyvlastnění. Jak již deník E15 informoval, Správa železnic připravuje opatření, která mají zmírnit dopady na dotčené obce včetně protihlukových stěn a vyjdou na desítky miliard korun. Odškodněni budou rovněž majitelé dotčených pozemků, kdy při majetkoprávním vypořádání můžou dosáhnout až na osminásobek obvyklé ceny pozemků. To však nemusí stačit.

Vysokorychlostní trať skutečně sníží hodnotu nemovitostí v její blízkosti a vytvoří určité překážky pro soukromníky i obce. Proto je třeba tak, jak už nyní Správa železnic dělá, dál diskutovat rozšíření kompenzací na širší okruh postižených subjektů na základě jednoduchého a jednotného pravidla. Na to pak může navázat zcela striktní rozhodování o optimální trase, nejlépe na úrovni parlamentu. Toto řešení by bylo účinnější a levnější než dlouholeté rozpory v území bez konečného řešení.

Je třeba, abychom se co nejrychleji posunuli vpřed a výstavbu prvních vysokorychlostních tratí zahájili ještě v tomto desetiletí a ne v době, kdy se velká část z čtenářů tohoto textu této technologie druhé poloviny 20. století ani nedožije.

Autor je šéf dopravní sekce, Hospodářská komora ČR