Evropskou politikou začínají hýbat hnutí, která chtějí skoncovat s eurem

Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: profimedia.cz

V německy mluvících zemích se budou v září konat volby, v nichž mohou bodovat strany hlásající návrat k národním měnám. Uznávanými osobnostmi obsazená německá alternativa nemá nic proti evropské integraci. Euro podle ní ale ožebračuje nekonkurenceschopné ekonomiky, což finančně ruinuje i vyspělá hospodářství.

Miliardáři Stronachovi se zase podařilo přesvědčit část Rakušanů, že ho život a byznys v Kanadě dostatečně poučil, jak má fungovat státní aparát. Do jisté míry tak zaplnil prostor, který uvolnila krajní pravice. To, jak vypadá úspěch euroskeptické a populistické strany v praxi, nyní dobře ilustruje Itálie.

Německá alternativa chce rozvážný návrat k marce

V Německu zbývá půl roku do voleb, ve kterých se rozhodne, zda bude pokračovat vláda Angely Merkelové, nebo se k moci dostanou socialisté. Kancléřce přitom může ublížit nová euroskeptická strana sázející na nespokojenost Němců s různými záchrannými projekty v eurozóně. Alternativa pro Německo (AfD) si vytyčila jediný hlavní cíl – návrat k marce. Aktuální průzkumy ukazují, že šance partaje vůbec nejsou zanedbatelné. O její podpoře uvažuje jeden ze čtyř Němců. Mimořádnou pozici má uskupení ve věkové kategorii 40 až 49 let, ve které se k ní kloní čtyřicet procent lidí, kteří dosud hlasovali hlavně pro koaliční CDU/CSU nebo FDP. To je i případ lídra strany Bernda Luckeho, který byl až do roku 2011 členem křesťanských demokratů.

Alternativa pro NěmeckoAlternativa pro Německo | profimedia.cz

AfD chce co nejrychleji vytvořit regionální základny ve všech spolkových zemích, a to ještě před dubnovým oficiálním ustavujícím sjezdem. Její výhodu je, že se k ní hlásí několik významných osobností, například bývalý šéf německého svazu průmyslníků Hans-Olaf Henkel.

Představitelé strany zdůrazňují, že nejsou žádní extremisté ani populisté, ale seriózní a uvážlivé uskupení. „Návrat k národní měně je náš cíl, ale nechceme euro opustit přes noc a vydat se zpět k německé marce v rozporu se smlouvami. Předpokládám, že odchod z eurozóny bude pozvolný proces, jenž zabere pět let,“ řekl podle Reuters padesátiletý profesor ekonomie Lucke, seriózně se oblékající otec pěti dětí. Kancléřčini křesťanští demokraté berou novou konkurenci vážně. „Potřebujeme lidem vysvětlit, že německá prosperita záleží z velké části na Evropě. Jakákoli alternativa k euru by pro Německo byla podstatně horší,“ citoval server EUbusiness. com předsedu parlamentního klubu CDU Volkera Kaudera.

Obtížná charakteristika euroskeptických stran
Euroskeptické strany mohou mít mnoho podob, většinou se ale pojí s nacionalismem a často také s xenofobií a rasismem. V Nizozemsku je Strana pro svobodu Geerta Wilderse islamofobní, v Maďarsku Jobbik silně antisemitský, Zlatý úsvit napadá v ulicích Atén všechny, kdo nejsou Řekové. Problémová země je přitom příkladem, že euroskepticismus může kvést na obou pólech politického spektra – za nejvíce protievropskou stranu v zemi bývají považováni komunisté. Těžko zařaditelným projektem jsou Praví Finové, vzniklí odchodem z Finské strany venkova. Politologové je označují například za „fiskálně středolevou, sociálně konzervativní a populisticky středovou stranu“ nebo za „nejlevicovější z nesocialistických stran“.

Politolog Andreas Busch z univerzity v Göttingenu míní, že slibně se rozjíždějící kariéra euroskeptického subjektu je možná díky prázdnému místu v německém politickém systému. Všechny tradiční strany jsou totiž silně proevropské. Zároveň ale podotýká, že dosavadní pokusy tento prostor zaplnit skončily neúspěchem.

Jeho kolega Simon Franzmann z düsseldorfské univerzity zase upozorňuje, že podobným partajím obecně nesvědčí příznivá ekonomická situace. Němci jsou podle něj přitom se stavem hospodářství poměrně spokojeni. Mnoho potenciálních přívrženců strany si také uvědomí, že podporou AfD by pomohli vzniku levicové koalice, myslí si Franzmann.

Rakušan Stronach: Nejsem Haider

U dalších sousedů má podobné uskupení – Team Stronach – za sebou už dílčí úspěchy, a to v březnových regionálních volbách v Korutanech a Dolním Rakousku. Straně miliardáře Franka Stronacha se tam podařilo získat zhruba desetinu hlasů. I tato strana ale má celostátní ambice, jež může naplnit už v zářijových volbách. „Chci být první,“ zdůraznil byznysmen.

Strana není v principu proti Evropské unii, pouze proti měnové unii, hlásá návrat k šilinku. Podle některých vyjádření by Stronachův tým ale euro zachoval, pouze by k němu přidal některé národní měny. „Měna je hospodářskou reflexí státu. Prosperitu můžete vytvořit pouze tehdy, když máte v jednotlivých zemích vlastní měnu,“ vzkazuje do Bruselu.

Frank StronachFrank Stronach | profimedia.cz

Osmdesátiletý „automagnát“, který zbohatl v Kanadě se společností Magna, vstoupil do rakouské politiky teprve v roce 2011. Nejdřív založil institut, který zahájil kampaň proti euru, o rok později následovala politická strana. Loni se spekulovalo o tom, že by se Stronach mohl spojit s rovněž euroskeptickým Svazem pro svobodu Rakouska (BZÖ). Novináři mu opakovaně podsouvají i možnost spolupráce se svobodnými (FPÖ), kteří také vystupují proti záchraně zadlužených zemí.

Miliardář ale nyní rázně odmítá jakékoli spojování s krajní pravicí a srovnávání s jejím zesnulým lídrem Jörgem Haiderem. „Zaprvé jsem byznysmen se sociálním cítěním, který vytvořil mnoho pracovních míst. Zadruhé nejsem v žádném směru diskriminační,“ podotkl v rozhovoru pro rakouský tisk.

Do eurozóny se nikdo nový nehrne
Z loňského průzkumu Evropské komise vyplývá, že pouze čtyři z deseti tázaných obyvatel sedmičky zemí, které vstoupily do EU v posledních letech a dosud euro nezavedly, brzké přijetí společné měny očekávají. Ještě na jaře roku 2011 to předpokládalo 57 procent respondentů. Větší či menší chuť platit eurem projevilo 47 procent lidí, nezájem 49 procent. Do eurozóny se nejvíce chce Bulharům a Rumunům. Suverénně nejméně pak Čechům, proti vstupu se vyslovilo 81 procent lidí.

Nálepky populisty se ale magnát zbaví jen těžko. Jeho politický slovník se totiž skládá z kritiky celé řady nešvarů, na něž lidé obecně často slyší – zadlužování země, daňová „privilegia“, velké propasti mezi chudými a bohatými a vládní byrokracie. V neposlední řadě chce změnit tradiční systém politických stran a usilovat o to, aby se Rakušané více podíleli na rozhodovacích procesech.

V kampani mu pomáhají peníze a jeho životní příběh. Na mítincích rozdává shromážděným svačiny a častuje je anekdotami z mládí, kdy trpěl hlady, a pak se vrátil zpět domů v pořádném bouráku.

Grillo griluje tradiční italské strany

Potenciál euroskeptických stran naplno ukázaly únorové italské volby, v nichž výrazně uspělo Pětihvězdičkové hnutí Beppeho Grilla. Na jeho nesouhlasu s podporou levicového bloku alespoň prozatím ztroskotala snaha vytvořit funkční vládu. Komik se ale během jednání neváhal zeptat prezidenta Giorgia Napolitana, zda by nemohl dostat mandát k sestavení kabinetu on.

Hnutí při této příležitosti oprášilo svůj návrh na referendum o odchodu z eurozóny. „Itálie je už de facto mimo euro. Země je na svých vlastních kolenou,“ poznamenal v této souvislosti Grillo. „Státy severní Evropy nás jen drží na palubě, dokud jejich banky nezískají zpět své investice do italských dluhopisů. Pak nás pustí jak horký brambor,“ vysvětluje Italům.

Předseda Pětihvězdičkového hnutí Beppe GrilloPředseda Pětihvězdičkového hnutí Beppe Grillo | profimedia.cz

Kromě „dinosauřích“ stran mají Italové podle Grilla jednoho mocného nepřítele venku – německou kancléřku Angelu Merkelovou, která zemi naordinovala úspory a v podstatě ničí celou Evropskou unii. „Proč jenom Německo (ze zemí EU) bohatne?“ táže se. Pětihvězdičkové hnutí však není jediným subjektem, který se svezl na nespokojenosti veřejnosti s reformami dosluhujícího úřednického kabinetu. Expremiér Silvio Berlusconi rovněž vsadil na ostrou kritiku spojenectví premiéra Maria Montiho s Merkelovou. A také se snažil voliče lapit na líbivé sliby – především o návratu daní z nemovitostí.

Ačkoli si mediální magnát nikdy nepotrpěl na takt a vybraný slovník, Grillo nezapře své původní povolání a v originálních a necitovatelných urážkách svých rivalů ho překonává na plné čáře, na což mnozí nespokojení Italové očividně slyší.