Zubaři si ve svých ordinacích všímají dvou trendů. Roste počet pacientů, kteří jsou ochotní si za ošetření připlatit. Zároveň roste počet lidí, kteří si stěžují, když jim lékař nenabídne žádnou péči bez doplatků, na kterou má pacient podle smlouvy se zdravotní pojišťovnou nárok.
Na první pohled to vypadá jako paradox. Jako by rostl podíl dvou extrémně opačných táborů: rozdavačných a šetřílků. Nemusí to tak ale být.
Vysvětlení může být úplně jiné. Do ordinací totiž přichází generace mladých pacientů, která je jiná než ty předchozí. Pacientů, kteří o sobě chtějí rozhodovat.
Stomatologové jsou z tohoto pohledu v první linii spolu s gynekology a snad ortopedy. Jsou to ti, kteří mají častěji než ostatní v péči mladé pacienty. Ti mají svoje představy, o jejichž naplnění si říkají tu více, tu méně nesměle. Jsou ochotní připlatit za péči odborníka, který má dobré renomé, za kvalitnější materiály i za organizaci péče tak, aby dlouho nečekali. Zároveň mají vysoké povědomí o svých nárocích a profesi lékaře nemají tak zbožštělou, aby si nemohli na jejího příslušníka stěžovat.
Nechme stranou, že o kvalitě toho či onoho pracoviště chybí relevantní údaje. Pacienti si sice chtějí vybírat, ale jsou bez informací ztracení a dávají příplatky mnohdy na základě neoficiálního neregulovaného PR.
Příležitosti se chápou dobře řízená soukromá pracoviště, která se zaměřují na pohodlí a nadstandard. Z generace sebevědomých pacientů těží nemalé peníze. Naopak kdo tenhle trend neuchopí a nevyždíme jeho pozitivní stránky, spláče nad těmi negativními. Když má emancipovaný pacient pocit, že se s ním zametá, že se nemá možnost rozhodovat, nebo zkrátka že je mu upíráno, na co má nárok, nerozpakuje se ozvat.
Osvícení už dlouhé roky mluví na konferencích o tom, že přístup k pacientům by se měl změnit. Dřív to byla možnost, dnes to začíná být nutnost.
