Předvánoční drama kolem rodičovské pokračuje, lidovečtí senátoři podávají kvůli odklepnutému zvýšení státního příspěvku pro rodiny s malými dětmi ústavní stížnost. Nelíbí se jim, že vyšší konečná částka 300 tisíc korun se vztahuje jen na ty, kteří dávku aktivně pobírají. Rodiny, které podmínka vyloučila, podle nich stát jednoduše trestá. Mají pravdu.
Je to trest za to, že se někteří rodiče rozhodli nesedět čtyři roky doma nebo u pískoviště, ale vrátili se do práce. Zvolili zrychlený režim čerpání rodičovské, což byla legitimní možnost, kterou jim stát nabídl.
Teď za volbu pykají. Připomínat peripetie, které schvalování vyššího příspěvku provázely, nemá smysl. Zůstala holá skutečnost: zastaralý pohled na „prorodinnou politiku“. Ta je postavená na principu „zůstaň tři nebo čtyři roky pasivní a my ti pomůžeme“. O podpoře služeb, zkrácených úvazcích a o dalších možnostech, které by péči o malé děti opravdu usnadnily, se vedou vesměs jen plané řeči.
