Včerejší hádka poslanců o využívání takzvaných zajišťovacích příkazů byla dalším dílčím projevem v rámci mnohem širšího problému. O komplikacích, které tento nástroj působí, se toho v poslední době napsalo dost. Už proto, že se zajišťovacími příkazy se za současné vlády roztrhl pytel. Tím se dostáváme k jádru problému.
Těžko by šlo vyčítat jakékoli vládě, že se snaží všemi nástroji vybrat daně. Pokud by ovšem v té vládě neseděl na ministerstvu financí muž, který je současně velkým hráčem v mnoha branžích české ekonomiky. Spory o dluhopisy, o zajišťovací příkazy, o obchody s Agrofertem stejně jako současná vládní krize, to všechno jsou plody tohoto základního střetu zájmů. Známého a popisovaného dlouho před krizí. A je to střet zájmů, jehož stín nutně dopadá i na Finanční správu bez ohledu na všechny řeči o nezávislosti. Každé její konání je a musí být tímto střetem zájmů poměřováno. Proto je třeba o něm mluvit, i když je to berním úředníkům nepříjemné.
