Nahlédnout skutečnou hloubku zpravodajských her je obtížné vždy a v případě vztahů mezi Ruskem a Ukrajinou je to nepochybně ještě těžší. Přesto lze říci, že fingovaná vražda ruského opozičního novináře Arkadije Babčenka byla a je od ukrajinských tajných služeb mimořádně vysokou hrou. Hromadný skok na špek, který předvedla všechna světová média, může v kombinaci s úlevou, že Babčenko je naživu, působit skoro komicky. Ale důsledky tohoto gambitu nijak veselé nebudou.
Třeba to nešlo udělat jinak. Třeba neexistoval jiný způsob, jak Babčenkovi zachránit život. A třeba opravdu nebyla jiná cesta, jak se dostat k údajnému nájemnému vrahovi i objednateli vraždy. Pak by samozřejmě byla akce pochopitelná. Jinak je ale tato hra, v níž ukrajinské tajné služby zvolily postupy a estetiku virálních kampaní, dost nešťastná.
Už proto, že klíčovým nástrojem ruské propagandy mířící na Ukrajinu je absolutní znevěrohodnění všeho, co se v Kyjevě stane nebo řekne. A této moskevské zbrani poskytl gambit s Babčenkem do budoucna prakticky neomezené množství munice.
