Jistě existují lidé, kteří hodí do kamen kdeco. Jejich sousedé asi budou mít pro novelu zákona o ochraně ovzduší pochopení. Přesto je třeba se ptát, zda se skutečně jedná o tak zásadní celospolečenský problém, aby bylo třeba jej řešit zákonem prolamujícím domovní svobodu.
Když tento důležitý princip dostal na frak při zpřísňování podmínek držení střelných zbraní, dalo se to chápat jako bezpečnostní opatření v napjaté době. Jenže když si vzpomeneme na novelizaci hazardních zákonů, která otevřela dveře cenzuře internetu, nejde se zbavit dojmu, že vláda přistupuje lehkovážně k věcem, které byly ještě nedávno nedotknutelné.
A co je horší, všechny zásahy vládá hájí pseudoargumentem (včera jej vypustil ministr Brabec), že „slušní lidé se nemají čeho bát“. Dokud je definice slušnosti v rukách toho, kdo zákon vymáhá, je to naprosto zbytečné tvrzení. Dokud zákonodárci nepřijdou s něčím lepším, měli by k prolamování nedotknutelných svobod přistupovat mnohem opatrněji.
