Stačil jeden příspěvek jedné pražské zastupitelky na Facebooku, kterou možná mnozí horliví navštěvovatelé sociálních sítí dosud ani neznali, a rozhořela se velká debata. O tom, zda je mravné vydělávat si velké peníze. Zvlášť v byznyse, kde poptávka setrvale válcuje nabídku. Neboli na trhu s byty.
Jana Plamínková, toho času zastupitelka za hnutí STAN, se opřela do zakladatele Central Group Dušana Kunovského. Prostým matematickým výpočtem – tedy jeho údajným majetkem děleným počtem postavených nemovitostí – došla k závěru, že si u každého domku či bytu přišel na skoro 600 tisíc korun.
A doplnila to alarmujícím komentářem: „Jen pro jednoho jediného člověka! No to už se vůbec nedivím, že jsou byty tak příšerně drahé.“ Ponechme teď stranou, zda je uvedená kalkulace správná. O to vůbec nejde. Problematika jejího příspěvku má vlastně dvě roviny. Jednu obecnou a druhou konkrétní.
Bráno od konce, je to bytová problematika. Ano, bytů a nemovitostí vůbec je na trhu málo a jsou drahé. Nezlepšila to ani koronakrize, ba naopak – lidé s většími úsporami začali mít strach o své peníze a začali je vkládat do jedné z mála skutečných jistot, do realit.
Házet latentní zdražování na developery či stavební firmy je samozřejmě mimo mísu. Určitě si na tom chtějí vydělat, to bezesporu a myslet si o tom můžeme ledacos. Přehřátý trh a omezené možnosti jim v tom nahrávají. Pořád to ale není nic trestuhodného a hlavně, náprava musí začít jinde. Ve váznoucí novele stavebního zákona a rozvolnění podmínek k výstavbě. Jinak to s cenami nic neudělá.
Potom je tu obecná rovina, výčitka kvůli zisku. Můžeme to přičítat historickým okolnostem – komunistické zkušenosti, převážně levicovému politickému genomu českého národa. Či trošku osobně a až ne tolik podpásově tomu, že paní zastupitelka podle veřejně dostupného životopisu pobývala ve druhé půlce osmdesátých let na stáži v Číně.
Proti tomu všemu by šlo ale namítat, že český národ zároveň vyprodukoval průmyslové elity. A co se Jany Plamínkové týká, že před nynějším angažmá v barvách STANu předtím kandidovala jako nestraník za ODS.
Anebo připomenout podtitul leninského časopisu Jiskra, který možná více lidí zná díky Divadlu Járy Cimrmana: „Z jiskry vzejde plamen.“
Anebo ještě lépe – nevyvolávat třídní závist a zlepšit podmínky pro fungování ekonomiky včetně výstavby bytů.
