Srdce každého příznivce železnice musí zaplesat při pohledu do nového grafikonu Pardubického kraje. Jaromír Dušek, věren své pověsti střelce, se pustil do obnovy zrušených lokálních spojů. Za peníze kraje objednává vlaky tam, kde už jim lidé málem odvykli.
Rozum realisty se ale musí tázat, zda to má vůbec smysl. Má smysl křísit tratě, které často vedou nejdelší možnou stopou a nejvyšší rychlost je na nich 30 kilometrů v hodině? Následkem čehož jedou ve vlaku dva lidé, z toho jeden železničář. Není to jen akce pro nadšené železniční fotografy, takzvané šotouše?
Na krajské úrovni nemá taková snaha téměř význam. Koleje patří státu a je to on, kdo musí jasně říci: chceme vlaky, chceme posílit regionální vlakovou dopravu, narovnáme tratě, zvýšíme rychlost, zrušíme poplatky za koleje. Budeme jako Švýcarsko, ale bude to stát spoustu, spoustu peněz.
