Bývalo to vkusné gesto, když se předsedou Poslanecké sněmovny párkrát stal představitel opoziční partaje. Je to třetí nejvyšší ústavní funkce v zemi (po prezidentovi a šéfovi Senátu) a není špatné vzkázat světu, že máme politický systém složený z vícera stran, které se spolu tu a tam dokážou dohodnout.
Je to snění, už se to tak prostě nedělá; naposledy se to přihodilo spíše omylem za vlády Mirka Topolánka, kdy v čele sněmovny po různých chaotických dohodách tak nějak zbyl socialista Miloslav Vlček.
Dnes je post šéfa sněmovny dávno standardním platidlem při koaličních handlech, takže ČSSD jej urvala pro své barvy výměnou za ministerstvo financí pro ANO.
Na otázky vkusu příliš nemysleme, výhodnost směny se teprve ukáže. Dobrou zprávou je, že ustavující schůze sněmovny zatím zdárně a hladce běží. Na výsledky činnosti nových poslanců můžeme jen s obavami čekat.
