Straně svobodných občanů nelze upřít docela příjemnou politickou zarputilost a vyhraněné postoje, s nimiž se docela dobře nesouhlasí, což je na dnešní politické scéně osvěžující. Nejen proto se ovšem sluší pogratulovat Petru Machovi k obhajobě předsednického postu.
Hlavním důvodem je, že strana dokázala odrazit nápor Machova protikandidáta, sociologa Petra Hampla.
Ten chtěl Svobodné vtáhnout do Bloku proti islámu, na jehož akcích s oblibou vytvářel dojem humanitního akademického krytí (Konvičkova docentura z entomologie na to úplně nestačí). Možná že v těchto kalných vodách leželo pár hlasů i pro Svobodné.
Ale strana přesto pochopila, že v extremistickém bloku, jemuž je svoboda zcela cizí stejně jako Machův liberalismus (až libertariánství), by zcela ztratila podstatu. I když je z hlediska volebních preferencí řeč o malých číslech, to rozhodnutí je plnohodnotné a sympatické.
