Gregor Martin Papucsek: Vzniká nové česko-maďarské přátelství?

Petr Nečas, Viktor Orbán

Petr Nečas, Viktor Orbán Zdroj: profimedia.cz

Na summitu EU se okázale prezentovalo českobritské spojenectví, ale možná se rodí i jiná aliance, jež bude budit pozornost. Je načase nějakým způsobem zvěčnit i česko-maďarské vztahy, myslí si mnozí v Budapešti poté, co český premiér Petr Nečas označil návrh Evropské komise pozastavit Maďarsku půl miliardy eur z kohezních fondů za „unáhlený a těžko podporovatelný“.

I víkendový Nečasův rozhovor pro české noviny je v Budapešti bohatě citovaný, zejména pasáž, v níž premiér po summitu hovoří o tom, že členské státy EU se nesmějí dělit na rovné a rovnější.

Nevím, zda maďarský parlament přijme děkovnou deklaraci k tomuto českému postoji, jak to udělal v případě Polska a Litvy, když se tyto státy zastaly Maďarů kvůli „vážným a neodůvodněným útokům na maďarskou demokracii a suverenitu“. Proti těm, kteří Maďarsko jen soustavně kritizují, se postavilo i světové eso Wall Street Journal, které v souvislosti s kohezními fondy obvinilo Brusel z užívání dvojího metru.

Maďaři jsou momentálně pranýřováni po dvou liniích. EU a MMF kladou podmínky pro poskytnutí dalšího několikamiliardového bezpečnostního úvěru; zdá se, že jednání o tomto úvěru se stále odsouvá, ač už zbývá dořešit jen takové „drobnosti“, jako je nezávislost centrální banky a odchod maďarských soudců do důchodu. Druhou linii tvoří neustálé překračování hranice rozpočtového deficitu, z nějž právě plyne hrozba pozastavení příspěvků z kohezních fondů. Budapešť těmto tlakům vzdoruje, alespoň verbálně, přičemž hledá i nachází spojence. Česká „výpomoc“ tedy přišla vhod.

Maďarský premiér dal na oplátku českému kolegovi nepřímo přátelskou radu, když o fiskálním paktu řekl: než začne platit pro Maďarsko (euro nenahradí forint dříve než v roce 2018), zbytek eurozóny ho prozkouší, takže žádný strach. České odmítnutí podpisu Budapešť hodnotí jako husarský (rozuměj maďarský, vzdorovitý) kousek.

Zatím se nerodí česko-maďarská verze říkanky „Polak, Wegier, dwa bratanki, i do szabli, i do szklanki“ (Polák, Maďar, dva bratři – do bitky i do pitky). Ale co není, může být, vztahy se mohou prohloubit. Vidím k tomu prostor i v jazykové rovině. Jako odpověď na otázku „jak se máš“ se v maďarštině ujala – prý po bitvě na Bílé hoře – formulka „mám se česky“ ve smyslu velmi špatně až tragicky. Už se prý rodí iniciativa, která má tento jazykový obrat vymýtit. Na oplátku by mohli Češi upustit od užívání slova „magor“, neboť podle staré legendy to byl jeden ze dvou bratrů (Hunor a Magor), kteří byli zakladateli hunského a maďarského národa.

U sklenky by to šlo snadno, teď je třeba upevnit spojenectví ještě se šavlí v ruce.

Autor je spolupracovníkem redakce