Jean-Claude Juncker je téměř v cíli. Ne v tom, který si předsevzal, ale v tom, do něhož byl „uvrtán“.
Junckerovým přáním nebylo stát se předsedou Evropské komise, nýbrž vystřídat Hermana Van Rompuye v čele Rady EU. Jenže jeden míní, druhý mění. Křesťanský demokrat Juncker se stal přijatelnou volbou pro tandem Německo–Francie a právě skončený summit unijních lídrů, který jeho nominaci potvrdil. Velké Británii a Maďarsku navzdory.
Potíž je v tom, že Juncker až dosud vždy šéfoval v relativně úzkém kruhu. Maličkým Lucemburskem počínaje a ministry financí eurozóny konče. Komise s více než 30 tisíci zaměstnanci je jiný kalibr. Ambice, aby úřednický aparát odrážel politickou realitu, mu však může jeho roli usnadnit. Kompromisy Juncker umí a v ekonomice se vyzná. Jen si musí dát pozor na své federalistické vášně. Ty už se v unii opět nenosí.
