Jsou různá kritéria, proč někoho uznávat. Vůdčí roli Berlína v tažení proti dluhové krizi ocenili – úspornému diktátu navzdory – Španělé stejně jako Řekové. Aplaus zazněl z Austrálie a Ghany. Jen malé a historicky napojené Česko jako by mělo se svým mocným sousedem problém.
Dosti bylo obchodů přes Němce, vybudujeme si vlastní kapacity, navrhuje a činí se ministerstvo průmyslu a obchodu.
Nenecháme si nic nařizovat, vzpouzí se hlubší evropské integraci Strakova akademie. Snad bychom mohli postavit v metropoli nad Sprévou novou ambasádu, volí smířlivější tón rezort diplomacie. To je horní patro. O několik úrovní níž udávají tón obyčejnější starosti.
Kvalitní a levnější potraviny, o dalším sortimentu nemluvě?
Šup do Německa. Solidní dovolená za dobré peníze? Frk z Německa. Dokonce i ledvinovou kočku tam mají, tvrdí jedna kolegyně.
Závěr? Ať máme Němce rádi nebo ne, platí, že jsou motor Evropy, s nímž je třeba mít co nejužší vazby. Byť poučka o matematickém propojení tempa jejich a našeho už neplatí.
A naopak: přehlížet fakta se může vymstít, obliba neobliba. Není nutno křičet We love Germany. Stačí přemýšlet a podle toho se chovat.
